ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1031.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 1031/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. o. b., a.s., proti povinné H. H., pro 1,945.066,47 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí povinné, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp.zn. E 134/97, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26.4.2000, č.j. 15 Co 325/2000-169, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Oprávněná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení v plném rozsahu. O povinnosti k náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné (její právní a procesní předchůdkyně I. A P. B., a.s., Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 26.1.1998, č.j. E 134/97-7, nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.5.1996, č.j. 12 Cm 44/96-38, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 1,945.066,47 Kč se 17% úrokem z prodlení od 23.11.1995 do zaplacení, jakož i pro vymožení nákladů předcházejícího řízení ve výši 77.804,- Kč a nákladů řízení o výkon rozhodnutí „zatím“ ve výši 60.475,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, a to „domu čp. 387 spolu se stavební parcelou č. 748/9 o výměře 95 m2 a pozemkem par. č. 748/5-zahrada o výměře 258 m2“ zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v T. na LV č. 149 pro obec a katastrální území B., a dále „domu čp. 141 na pozemku č. 114“ zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v T. na LV č. 1603 pro obec a katastrální území B., se všemi součástmi a „náležitostmi“, s tím, že „první nemovitost“ je ve výlučném vlastnictví povinné a „nemovitost čp. 141 na pozemku č. 114“ je v bezpodílovém spoluvlastnictví povinné a P. H.; zároveň povinné zakázal, aby uvedené nemovitosti převedla, případně je jinak zatížila, a uložil jí, aby do 15 dnů oznámila, zda, případně kdo, má k uvedeným nemovitostem předkupní právo.
Poté, co usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, určil Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 1.2.1999, č.j. E 134/97-61, které bylo v této části potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 30.4.1999, č.j. 15 Co 279/99-70, odhadní cenu nemovitostí „zapsaných na LV č. 149 pro obec a katastrální území B. částkou“ 850.000,- Kč a usnesením ze dne 9.8.1999, č.j. E 134/97-80, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 30.9.1999, č.j. 15 Co 672/99-88, odhadní cenu nemovitostí „zapsaných na LV č. 1603 pro obec a katastrální území B.“ částkou 1,300.000,- Kč.
Po pravomocném určení odhadní ceny vydal Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 1.11.1999, č.j. E 134/97-92, dražební vyhlášku, v níž nařídil dražbu nemovitostí na den 19.1.2000 a určil konkrétní podmínky dražby, a posléze usnesením ze dne 6.1.2000, č.j. E 134/97-97, zamítl návrh povinné na odklad provedení výkonu rozhodnutí a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odložení výkonu rozhodnutí. Vycházel z toho, že povinná, ačkoli tvrdí, že vede jednání o získání dlouhodobého úvěru, toto své tvrzení ničím neprokázala, a dospěl k závěru, že podmínky pro odložení provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř. nejsou splněny, neboť neexistují žádné nepochybné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat, že výkon rozhodnutí bude zastaven.
K odvolání povinné proti oběma usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře usnesením ze dne 31.1.2000, č.j. 15 Co 49/2000, 15 Co 50/2000-121, usnesení soudu prvního stupně ze dne 1.11.1999 „v odstavci prvém a čtvrtém“, tj. ve výrocích o stanovení dražebního jednání a o složení jistoty, a usnesení soudu prvního stupně ze dne 6.1.2000 (jímž byl zamítnut návrh povinné na odklad provedení výkonu rozhodnutí) potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesení ze dne 1.11.1999 ve znění, v jakém bylo vydáno („chybějící označení odstavce IV“), potvrdil s odůvodněním, že termín dražebního jednání již uplynul, a proto „usnesení o vydání dražební vyhlášky není realizovatelné a dražba podle něho proběhnout nemůže“. Protože povinná nedoložila, že vede jednání o úvěru na zaplacení vymáhané pohledávky, ani odvolací soud nepovažoval za splněné podmínky pro odklad provedení výkonu rozhodnutí.
Okresní soud v Táboře poté usnesením ze dne 22.3.2000, č.j. E 134/97-127, znovu vydal dražební vyhlášku, v níž pod body : I. stanovil dražební jednání na den 26.dubna 2000 ve 14,15 hod. u Okresního soudu v Táboře, II. označil předmět dražby (obě nemovitosti, jejich příslušenství a jejich vlastníka), III. uvedl - v souladu s pravomocnými usneseními o jejím určení - odhadní cenu obou nemovitostí, IV. určil výši dražební jistoty u obou nemovitostí, V. uvedl, že nejnižší podání se rovná odhadní ceně nemovitostí, a určil způsob a lhůtu k zaplacení nejvyššího podání; pod bodem VI. stanovil další podmínky dražby. Dražební vyhlášku doručoval - mimo jiné - do vlastních rukou oprávněné (jejímu zástupci advokátovi JUDr. P. Z.) a povinné (jejímu zástupci advokátovi JUDr. A. J.).
K odvolání povinné Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře [poté, co usnesením ze dne 20.4.2000, č.j. 15 Co 313/2000-164, potvrdil usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 4.4.2000, č.j. E 134/97-136, jímž byl zamítnut (v pořadí již druhý) návrh povinné na odklad provedení výkonu rozhodnutí opírající se o ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř.] usnesením ze dne 26.4.2000, č.j. 15 Co 325/2000-169, usnesení soudu prvního stupně ze dne 22.3.2000 ve výroku o stanovení dražebního jednání (v odstavci I.), ve výroku o výši dražební jistoty (v odstavci IV.) a ve výroku o nejnižším podání (v odstavci V.) potvrdil s tím, že „v ostatních výrocích zůstává nedotčeno“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že veškeré zákonné předpoklady k vydání dražební vyhlášky podle ustanovení §336b o.s.ř. jsou splněny. Námitky povinné směřující proti dražebnímu jednání nepovažoval za důvodné, protože k žádné skutkové změně nedošlo (povinná vznáší proti stanovení dražebního jednání totožné námitky v tom směru, že je reálná možnost úhrady pohledávky oprávněné) a protože návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí nebylo vyhověno.
V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu (které povinná učinila podáním sepsaným dne 31.7.2000, doručeným soudu prvního stupně dne 14.8.2000, a doplnila podáním ze dne 12.2.2001) povinná soudu prvního stupně vytýká, že se dopustil procesního pochybení tím, že „neprovedl řádné náhradní doručení citovaných rozhodnutí a zmařil jí tak možnost využít zákonného práva k podání opravného prostředku“; s odkazem na záznam Okresního soudu v „Písku“ (správně v Táboře) ze dne 26.7.2000 dovozuje, že tam uvedená rozhodnutí, včetně usnesení odvolacího soudu ze dne 26.4.2000, jí byla „náhradním způsobem“ doručena teprve dne 26.7.2000. Konkrétně ve vztahu k doručení usnesení odvolacího soudu ze dne 26.4.2000, povinná namítá, že bylo doručováno dne 26.4.2000 advokátu JUDr. A. J., přestože mu den předtím odvolala plnou moc, a že pracovnice kanceláře tuto zásilku odmítla převzít s tím, že k tomu není oprávněna; soudu vytýká, že nezkoumal příčiny, proč pracovnice advokátní kanceláře JUDr. A. J. zásilku odmítla převzít. Postup odvolacího soudu, jestliže „v jeden a ten samý den, tedy 26.4.2000, potvrzuje napadené usnesení o dražbě, která se má konat 26.4.2000“, jakož i postup soudu prvního stupně, jestliže „ještě týž den pracovnice soudu doručuje rozhodnutí advokátní kanceláři“ nepovažuje za obvyklý. I když povinná připouští, že odvolání plné moci zástupci advokátovi JUDr. A. J. soudu neoznámila a že JUDr. A. J. tak učinil až dne 18.5.2000, namítá s poukazem na protokol o dražbě ze dne 26.4.2000, že JUDr. A. J. se zúčastnil se svojí společností dražby jako dražitel, což je s výkonem řádného právního zastoupení neslučitelné, a dovozuje, že došlo k poškození jejích práv, neboť o konání dražby nebyla vyrozuměna a nebyla na dražbě ani právně zastoupena. Navrhla, aby dovolací soud usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 26.4.2000, č.j. 15 Co 325/2000-169, a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 22.3.2000, č.j. E 134/97-127, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po šetření provedeném prostřednictvím soudu prvního stupně k okolnostem doručení usnesení odvolacího soudu ze dne 26.4.2000 a po jednání, které k projednání dovolání nařídil (§243a odst. 1 věta druhá, odst. 2, 3 o.s.ř.), dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání povinné je opožděné.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty první o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Námitka povinné, že dne 26.4.2000, kdy soud prvního stupně doručoval usnesení odvolacího soudu ze dne 26.4.2000 advokátovi JUDr. A. J., nebyl tento advokát již jejím zástupcem, protože mu „den předtím“ odvolala plnou moc, a že usnesení jí bylo „náhradním způsobem“ doručeno až dne 26.7.2000, není důvodná.
Podle ustanovení §49 odst. 1 o.s.ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.
Jestliže má tedy účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení (§28 odst. 1 o.s.ř.), a tím advokát vždy je (§25 odst. 1 věta druhá o.s.ř.), je soud povinen doručovat pouze tomuto zástupci. Nejen zástupci, ale i účastníku samotnému se doručuje pouze v případě, že účastník má sám osobně něco vykonat (například dostavit se k výslechu u soudu, ke znalci apod.).
Podle ustanovení §28 odst. 3 o.s.ř. odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
Z obsahu spisu vyplývá, že povinná udělila dne 9.3.1999 (č.l. 64 spisu) plnou moc pro celé řízení (o výkon rozhodnutí) advokátu JUDr. A. J. Písemným podáním ze dne 15.5.2000, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 18.5.2000, advokát JUDr. A. J. „upozorňuje“ soud, že mu ze strany povinné byla dne 25.4.2000 odvolána plná moc k jejímu zastupování v této věci, a „předpokládá“, že to bylo povinnou soudu sděleno; ze spisu se však nepodává, že by povinná jako účastnice řízení tuto skutečnost soudu sama oznámila (ostatně povinná v dovolání výslovně připouští, že tak neučinila).
Za situace, kdy oznámení zástupce povinné advokáta JUDr. A. J. o tom, že mu povinná dne 25.4.2000 odvolala plnou moc, došlo soudu prvního stupně až dne 18.5.2000, stalo se odvolání plné moci ve smyslu ustanovení §28 odst. 3 o.s.ř. vůči soudu účinným až dnem 18.5.2000; na tom ničeho nemění skutečnost, že k odvolání plné moci povinnou došlo již dne 25.4.2000. Soud prvního stupně proto v souladu s ustanovením §49 odst. 1 o.s.ř. doručoval dne 26.4.2000 usnesení odvolacího soudu ze dne 26.4.2000, č.j. 15 Co 325/2000-169, do vlastních rukou zástupce povinné advokáta JUDr. A. J. Doručení téhož usnesení přímo povinné dne 26.7.2000 (protože nešlo o písemnost ukládající jí osobně v řízení něco vykonat) nemá žádné procesní účinky; nemá ani vliv na právní moc usnesení odvolacího soudu, tedy na počátek běhu lhůty k podání dovolání proti tomuto usnesení.
Ani námitka povinné, že usnesení odvolacího soudu ze dne 26.4.2000 jí nebylo dne 26.4.2000 řádně doručeno proto, že pracovnice advokátní kanceláře (JUDr. A. J.) odmítla zásilku doručovanou pracovnicí soudu převzít s tím, že k tomu není oprávněna, není důvodná.
Podle ustanovení §45 o.s.ř. doručuje se zpravidla poštou. Soud může však podle okolností doručit písemnost sám nebo prostřednictvím orgánu obce anebo příslušného policejního orgánu a v případech stanovených zvláštními předpisy i prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.
Podle ustanovení §48 odst. 3 části věty před středníkem o.s.ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.
Podle ustanovení §50 o.s.ř. odepře-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, je písemnost doručena dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno; o tom musí být adresát poučen doručovatelem.
Ustanovení §50 o.s.ř. platí i pro doručování písemností určených advokátovi. Písemnosti, včetně písemností určených do vlastních rukou, mohou být doručeny nejen adresátovi (tj. advokátovi), ale i advokátním koncipientům a jiným zaměstnancům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek (§48 odst. 3 o.s.ř.).
Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně dne 26.4.2000 doručoval povinné (jejímu zástupci advokátovi JUDr. A. J.) usnesení odvolacího soudu ze dne 26.4.2000, č.j. 15 Co 325/2000-169 (spolu s usnesením ze dne 20.4.2000, č.j. 15 Co 313/2000-164) - v souladu s ustanovením §45 věty druhé o.s.ř. - sám (tj. prostřednictvím soudní doručovatelky).
O okolnostech doručení usnesení odvolacího soudu ze dne 26.4.2000, č.j. 15 Co 325/2000-169, zástupci povinné advokátu JUDr. A. J. byl v dovolacím řízení v rámci šetření provedeného prostřednictvím soudu prvního stupě opatřen důkaz výslechem soudní doručovatelky E. H., advokáta JUDr. A. J. a jeho zaměstnankyně I. J.
Z výpovědi svědkyně E. H., zaměstnané u Okresního soudu v Táboře ve funkci zapisovatelky a pověřené též doručováním zásilek jako soudní doručovatelka, bylo zjištěno, že dne 26.4.2000 na základě písemného pokynu předsedkyně senátu (č.l. 171 p.v. spisu) doručovala zásilku obsahující mimo jiné usnesení odvolacího soudu ze dne 26.4.2000, č.j. 15 Co 325/2000-169, advokátovi JUDr. A. J. V advokátní kanceláři JUDr. J. byla přítomna jen jeho sekretářka, která odmítla písemnost převzít s odůvodněním, že k tomu není zmocněna; svědkyně ji poučila, že „odmítnutí zásilky znamená totéž, jako její převzetí“, a o tomto poučení sepsala zápis, který pracovnice kanceláře podepsala.
Advokát JUDr. A. J. a jeho zaměstnankyně I. J. potvrdili, že I. J. byla sekretářkou JUDr. A. J. a že byla pověřena přebíráním veškerých písemností určených advokátní kanceláři na poště. Svědkyně I. J. dále vypověděla, že písemnost dne 26.4.2000 odepřela přijmout, neboť se s takovou praxí (s přímým doručováním soudem bez účasti pošty) dříve nesetkala; k dalším okolnostem tohoto doručení se odmítla vyjádřit s tím, že se „cítí být vázána mlčenlivostí“.
Úprava doručování v ustanoveních §45 až §50 o.s.ř. sleduje ten cíl, aby na jedné straně bylo zajištěno, že se písemnost adresátovi (tomu, jemuž je zásilka přímo určena), skutečně také do jeho moci dostane, a na druhé straně má zabránit tomu, aby se adresát doručení zásilky vyhýbal. Při posuzování důvodnosti odepření přijetí písemnosti přihlíží soud nejen k subjektivním pocitům adresáta, ale zejména též k tomu, zda odepřením převzetí není popírán smysl a cíl doručování; přitom respektuje především pravidla, která jsou výslovně v zákoně stanovena. Proto okolnost, že adresát odmítne přijmout písemnost z toho důvodu, že se dříve se způsobem doručení, který byl použit v souladu se zákonem, nesetkal, představuje bezdůvodné odepření přijetí písemnosti.
Skutečnost, že v posuzovaném případě se napadené usnesení odvolacího soudu při doručování provedeném dne 26.4.2000 nedostalo fakticky do rukou povinné (jejího zástupce), neboť adresát - zástupce povinné advokát JUDr. A. J. (jeho zaměstnankyně I. J. jako osoba oprávněná za něj písemnost převzít) - odepřel bezdůvodně písemnost přijmout, není pro posouzení vzniku účinků doručení rozhodná. V takovém případě podle ustanovení §50 o.s.ř. platí fikce, že písemnost byla doručena dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno; o tom byla I. J. - jak vyplývá ze zápisu o poučení ze dne 26.4.2000 (č.l. 177 spisu) - soudní doručovatelkou E. H. poučena.
Protože usnesení odvolacího soudu ze dne 26.4.2000 bylo doručeno v souladu s ustanovením §49 odst. 1 o.s.ř. advokátu JUDr. A. J. jako tehdejšímu zástupci povinné (srov. §50 o.s.ř.), jakož i zástupci oprávněné advokátovi JUDr. P. Z., dne 26.4.2000, lze uzavřít, že tímto dnem nastaly účinky řádného doručení písemnosti.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 26.4.2000 (§167 odst. 2, §159 odst. 1 o.s.ř.) a že zákonná lhůta k podání dovolání proti němu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1 a 2 o.s.ř. dnem 26.5.2000. Protože dovolání podala povinná (osobně u soudu prvního stupně) až dne 14.8.2000, tedy po uplynutí jednoměsíční zákonné lhůty (§240 odst. 1 věta první o.s.ř.), jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.), je opožděné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O právu oprávněné na náhradu nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1, a §151 odst. 1 věty první o.s.ř. Vzhledem k tomu, že výše nákladů oprávněné nebyla při vydání tohoto rozhodnutí známa, rozhodl dovolací soud jen o základu náhrady nákladů řízení; poté, co bude výše nákladů vzniklých oprávněné v dovolacím řízení známa, o povinnosti k náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne dovolací soud samostatným usnesením (§155 odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. září 2002
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu