ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1363.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 1363/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) P. K., B) K. K., C) I. T., a D) P. K., proti žalovaným 1) V. s. spol. s r. o. a 2) O., spol. s r. o., o 95.059,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 248/95, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2000 č.j. 17 Co 200/98-92, takto:
I. Dovolání žalované 2) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce K. K. se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná 1) nebo žalovaná 2) zaplatila 95.059,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 1.4.1993 v době, kdy byl zaměstnancem žalované 2), došlo k „faktickému“ sloučení obou žalovaných a že poté, co dne 29.4.1994 žalované od tohoto sloučení „fakticky odstoupily“, odmítají žalobci přidělovat práci podle pracovní smlouvy. Žalobce proto po žalovaných požadoval za období od 20.6.1994 do 30.11.1996 náhradu mzdy z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele (včetně náhrady za nevyčerpanou dovolenou) ve výši průměrného výdělku.
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 11.11.1997 č.j. 5 C 248/95-71 žalobu „ve vztahu žalobce a žalované 1) v plném rozsahu“ zamítl, žalované 2) uložil zaplatit žalobci 95.059,83 Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žalovaná 2) je povinna „nahradit“ žalobci náklady řízení ve výši 15.341,50 Kč k rukám „právního zástupce žalobce“ a že „ve vztahu žalobce a žalované 1)“ se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů tohoto řízení. Soud prvního stupně dovodil, že v dané věci je „pasivně legitimována“ pouze žalovaná 2), neboť pracovní poměr mezi ní a žalobcem dosud „nebyl ukončen žádnou z forem tak, jak je připouští zákoník práce“, „nepřešel“ ani na žalovanou 1), a tedy nadále trvá. Protože „bylo prokázáno“, že žalobci nebyla po skončení jeho pracovní neschopnosti dne 19.6.1994 přes jeho výzvy přidělována žádná práce, náleží mu za dobu od 20.6.1994 do 30.11.1996 náhrada mzdy podle ustanovení §130 zák. práce v požadované výši.
K odvolání žalované 2) Krajský soud v Brně (poté, co žalobce K. K. dne 21.1.1998 zemřel a soud ve smyslu ustanovení §107 odst. 3 o.s.ř. v řízení pokračoval s jeho dědici) rozsudkem ze dne 6.11.2000 č.j. 17 Co 200/98-92 rozsudek soudu prvního stupně „v odvoláním napadeném přísudečném výroku ve věci samé ve vztahu k žalované 2)“ potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení „ve vztahu k žalované 2)“ tento rozsudek změnil tak, že žalovaná 2) je povinna „nahradit“ žalobcům náklady řízení ve výši 18.416,50 Kč „do rukou advokáta“, a rozhodl, že tamtéž je žalovaná 2) povinna „nahradit“ žalobcům i náklady odvolacího řízení ve výši 20.760,- Kč. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že za situace, kdy „právní předchůdce žalobců řádně neukončil pracovní poměr k žalované 2) a sloučení obou žalovaných společností na základě smlouvy o sloučení se nepromítlo v obchodním rejstříku a od této smlouvy bylo odstoupeno“, pracovní poměr právního předchůdce žalobců nadále trval ve vztahu k žalované 2), která z tohoto důvodu „odpovídá za nárok uplatněný v tomto řízení“. Protože ani při posuzování důvodnosti a výše uplatněného nároku soud prvního stupně nepochybil, odvolací soud jeho rozsudek ve smyslu ustanovení §219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítala, že závěr soudů o tom, že po rozdělení žalovaných pracovní poměr právního předchůdce žalobců nadále trval u žalované 2), není správný. Zdůraznila, že z provedeného dokazování „je zřejmé“, že po sloučení žalovaných společností „začala vykonávat práva a povinnosti zaměstnavatele“ žalovaná 1), která od 1.4.1993 „na základě ústně uzavřené pracovní smlouvy“ přidělovala právnímu předchůdci žalobců práci, vyplácela mu mzdu a odváděla za něj příslušné dávky. Podle názoru dovolatelky tak došlo mezi žalovanou 1) a právním předchůdcem žalobců k dohodě o druhu práce, místu výkonu práce a dni nástupu do práce, „což znamená i ke vzniku pracovního poměru na dobu neurčitou“. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc přezkoumal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobců Mgr. V. Š. (§49 odst. 1 o.s.ř.) dne 3.1.2001, žalované 1) (§47 odst. 2 o.s.ř.) dne 29.12.2000 a zástupkyni žalované 2) JUDr. I. K. (§49 odst. 1 o.s.ř.) dne 2.1.2001. Dovolání žalované 2) proti rozsudku odvolacího soudu sepsané dne 2.5.2001 bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (poštovnímu úřadu B.) dne 2.5.2001 (§57 odst. 3 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 3.1.2001 (§159 odst. 1 o.s.ř.) a že lhůta k podání dovolání uplynula dnem 5.2.2001 (§57 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o.s.ř.), a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované 2) - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalovaná 2) s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2002
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu