ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1463.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 1463/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. V. (dříve M.), proti žalované České republice - Okresnímu soudu Praha-západ, Praha 1, Karmelitská č. 19, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 27 C 132/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2000, č.j. 13 Co 155/2000-79, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 12.6.1997 žalovaná (tehdy Okresní soud Praha – západ) sdělila žalobkyni, že jí dává podle ustanovení §46 odst. 1 písm. f) zák. práce výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala v opakovaném porušení pracovní kázně, které bylo s žalobkyní projednáno „protokoly ze dne 13.2.1997, 29.5.1997 a 9.6.1997 a kde byla upozorněna na možnost výpovědi“.
Žalobkyně se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, a aby jí žalovaná zaplatila na náhradě mzdy 205.160,- Kč a dále jí platila od 1.7.1999 „do právní moci rozsudku“ 7.810,- Kč měsíčně „čistého“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se opakovaného porušení pracovní kázně nedopustila. Připustila pouze „opuštění budovy na 15 minut bez svolení nadřízené“, což však sama hodnotila jako „pracovní přestupek méně závažného charakteru“ a „první případ pracovní nekázně“. Protože žalované oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání, a žalovaná jí neumožnila pokračovat v práci, požaduje náhradu mzdy.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2.11.1999, č.j. 27 C 132/97-60, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázáno, že žalobkyně dne 13.2.1997 hrubým způsobem slovně napadla pracovnici účtárny, když nesouhlasila s přidělením agendy „Ntř“, že dne 29.5.1997 odmítla podepsat přes výzvu předsedkyně soudu protokol (o jednání u předsedkyně soudu o vyřízení „dvou podání žalobkyně“, postoupených předsedou Krajského soudu v Praze, a o upozornění předsedkyně soudu, že „si nepřeje, aby vůči vedoucí správy užívala výrazy, které jsou v jejích podáních uvedeny“) a že dne 9.6.1997 opustila bez souhlasu zaměstnavatele své pracoviště a dodatečně uvedla nepravdivé údaje v knize docházky. Dovodil také, že v protokolech ze dne 13.2.1997, 29.5.1997 a 9.6.1997, na něž žalovaná ve výpovědi z pracovního poměru odkazuje, je dostatečně vymezen skutkový důvod, čímž je „nahrazena neurčitost skutkového vymezení v předmětné výpovědi z pracovního poměru“, a že žalovaná byla v posledních šesti měsících (v uvedených protokolech) na možnost výpovědi upozorněna. Dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru ze dne 12.6.1997, doručená žalobkyni téhož dne (§266a odst. 3 zák. práce), je platným právním úkonem, a proto žalobkyni nemohl vzniknout ani nárok na náhradu mzdy.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.6.2000, č.j. 13 Co 155/2000-79, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která považoval za správná, rovněž dospěl k závěru, že posuzovaná výpověď z pracovního poměru ve spojení s protokoly ze dne 13.2.1997, 29.5.1997 a 9.6.1997 splňuje zákonem požadované náležitosti (§44, §240 odst. 3 zák. práce) a že byla dána žalobkyni v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. f) zák. práce pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně ve lhůtě podle §46 odst. 3 zák. práce. Zdůraznil, že žalobkyně se dopustila nejméně tří méně závažných porušení pracovní kázně (tím, že „porušila povinnost plně využívat pracovní dobu k výkonu svěřených prací“, že „bezdůvodně odmítala přikázanou práci“ a že „při odmítnutí této práce se vyjadřovala hrubě k nadřízené“), že se tak tedy stalo (naposled dne 9.6.1997) v počtu potřebném k znaku soustavnosti a že mezi jednotlivými porušeními pracovní kázně existuje i časová souvislost. Protože výpověď daná žalobkyni byla posouzena jako platná, nemůže žalobkyně úspěšně požadovat ani náhradu mzdy podle §61 odst. 1 zák. práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně – v zastoupení „AK-V. E.“ – dovolání.
V průběhu dovolacího řízení s účinností zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (tj. dnem 1. 1. 2001), se účastníkem řízení ze zákona namísto původně žalovaného Okresního soudu Praha-západ, Praha 1, Karmelitská č. 19, stala Česká republika - Okresní soud Praha-západ, Praha 1, Karmelitská č. 19 (srov. §3, §51 odst. 1, §52 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích), s níž Nejvyšší soud České republiky v dovolacím řízení jako se žalovanou dále jednal.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc přezkoumal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.“ - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem, anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu §21 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 odst. 1 věty první a z ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podala žalobkyně dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byla zastoupena advokátem, a nebylo ani prokázáno, že by měla právnické vzdělání.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 6.11.2001, č.j. 27 C 132/97, žalobkyni vyzval (poté, co na základě předchozích výzev ze dne 1.9.2000 a ze dne 19.7.2001 předložila jen plnou moc udělenou E. V.,), aby si zvolila pro dovolací řízení v této věci zástupcem advokáta, aby tuto skutečnost doložila soudu předložením plné moci a aby ve stejné lhůtě předložila advokátem sepsané dovolání proti rozsudku odvolacího soudu; současně žalobkyni sdělil, že E. V. není zapsán v seznamu advokátů České advokátní komory. K provedení těchto úkonů jí soud stanovil lhůtu 20 dnů a upozornil ji, že nebude-li této výzvě vyhověno (nedostatek povinného zastoupení odstraněn), bude spis předložen dovolacímu soudu a dovolací řízení bude zastaveno; usnesení žalobkyně převzala na poště dne 30.11.2001 (k účinnému doručení však došlo již dnem 19.11.2001 náhradním způsobem - uložením na poště ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 o.s.ř., ve znění po 1.1.2001).
Poté, co žalobkyně byla usnesením ze dne 12.3.2002, č.j. 27 C 132/97-107, osvobozena od soudních poplatků pro dovolací řízení, Obvodní soud pro Prahu 1 přípisem ze dne 10.5. 2002 (který si žalobkyně vyzvedla na poště dne 31.5.2002) žalobkyni poučil „o právu podat žádost o ustanovení zástupce“ podle ustanovení §30 odst. 1 o.s.ř. a k případnému podání žádosti jí stanovil lhůtu 7 dnů; možnosti požádat soud o ustanovení zástupce z řad advokátů však žalobkyně nevyužila.
Přestože lhůta k tomu, aby si žalobkyně pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta (případně o ustanovení zástupce z řad advokátů požádala soud) a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání, uplynula, žalobkyně výzvě dosud nevyhověla. Nebylo ani doloženo, že by zmocněnec žalobkyně E. V., „právník“, jemuž dne 2.8.2000 znovu udělila plnou moc pro dovolací řízení, byl zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou v P. (§4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelka nesplnila zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první a §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. neodstranila. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2002
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu