ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1571.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 1571/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. M., proti žalovanému I. S., podnikateli, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 110 C 99/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2000 č.j. 16 Co 312/2000-41, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které mu dal žalovaný dopisem ze dne 14.7.1998, je neplatné a že „§53 ZP se mění na §43 ZP dohodou, ke dni nabytí právní moci při vydání nového rozhodnutí“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se nemohl dopustit vytčeného „svévolného meškání směn“ od 1.5.1998, neboť nebyl žalovaným vyzván k nástupu do práce.
Okresní soud v Karviné (poté, co žalobce vzal zpět žalobu ohledně určení, že „§53 ZP se mění na §43 ZP dohodou“) rozsudkem ze dne 8.3.2000 č.j. 110 C 99/99-24 zamítl žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, zastavil řízení „ohledně dohody ke dni nabytí první moci při vydání nového rozhodnutí“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce uplatnil u soudu právo na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením až po uplynutí dvouměsíční prekluzívní lhůty uvedené v ustanovení §64 zák. práce, a že proto se již nelze neplatností rozvázání pracovního poměru zabývat.
Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.8.2000 č.j. 16 Co 312/2000-41 podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen žalobci do vlastních rukou dne 4.5.2000. Protože posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání byl den 19.5.2000, avšak žalobcovo odvolání bylo předáno k poštovní přepravě až dne 7.6.2000, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení §204 odst. 1 věta první o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Zdůraznil, že v době, kdy probíhalo řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14.7.1998, byl žalobce v soudním sporu s žalovaným o určení neplatnosti dřívějšího okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 19.9.1997. S poukazem na „stanovisko MPSV ČR ze dne 29.1.2001“, podle kterého „v době, kdy se pracovník soudí o neplatnost rozvázání pracovního poměru, mu zaměstnavatel nemůže dát nově okamžité zrušení pracovního poměru“, žalobce dovozoval, že za shora popsané situace, bylo „projednávání sporu pod č.j. 16 Co 312/2000 a č.j. 110 C 99/99 nadbytečné a jako takové mělo být odmítnuto“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod č. 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud ve smyslu ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. oprávněn a povinen odmítnout odvolání, které bylo podáno opožděně.
Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do 15-ti dnů od jeho doručení u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (srov. §204 odst. 1 větu první o.s.ř.).
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 8.3.2000 č.j. 110 C 99/99-24 byl doručen do vlastních rukou žalobci dne 4.5.2000 (správnost údajů uvedených na doručence o doručení rozsudku soudu prvního stupně žalobce nezpochybňuje) a že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (poště v K.) dne 7.6.2000 (§57 odst. 3 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že odvolání žalobce bylo podáno až po marném uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže odvolání žalobce podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné odmítl.
Protože usnesení odvolacího soudu je správné, a protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. června 2002
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu