ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1636.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 1636/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně V. K., proti žalovanému 1) V. M. a 2) M. R., oběma zastoupeným advokátem, o neplatnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.zn. 11 C 51/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2001 č.j. 19 Co 474/2000-33, takto:
I. Dovolání žalovaných se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že kupní smlouva, datovaná dnem 27.8.1999, uzavřená mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanými jako kupujícími ohledně \"nemovitostí čp. 312 na st.p. 36 a pozemku st. p. 36 v katastrálním území Ch., vedené u Katastrálního úřadu v Ú. n. O. pro obec Ch. a k.ú. Ch. na LV č. 2009\", je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že kupní smlouvu uzavřela v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, neboť \"potřebovala okamžitě peněžní prostředky pro potřeby svého syna p. L. K.\". Žalovaní využili \"této tísně a vynutili si kupní cenu, která neodpovídá skutečné hodnotě nemovitostí\".
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 16.10.2000 č.j. 11 C 51/2000-22 žalobu zamítl a žalobkyni uložil, aby zaplatila žalovaným na náhradě nákladů řízení \"890,- Kč každému\". Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně dne 26.7.1999 se žalovanými uzavřela \"smlouvu o půjčce se zástavní smlouvou\", v níž se žalovaní zavázali půjčit žalobkyni 130.000,- Kč a žalobkyně se žalovaným zavázala vrátit tuto částku do 26.8.1999 s 10% úrokem za dobu od 26.7.1999 do 26.8.1999, tj. celkem 143.000,- Kč. K zajištění této pohledávky žalovaní od žalobkyně přijali do zástavy budovu čp. 312 (objekt bydlení) na pozemku parc. č. 36 a pozemek parc. č. 36, zapsané na listu vlastnictví č. 2009, vedeném u Katastrálního úřadu v Ú. n. O. pro obec Ch. a kat. území Ch.; zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí s účinky vkladu ke dni 26.7.1999. Téhož dne žalobkyně smlouvou (datovanou dnem 27.8.1999) nemovitosti, jež žalovaní přijali do zástavy, žalovaným prodala za kupní cenu 143.000,- Kč; způsob úhrady kupní ceny byl ve smlouvě specifikován slovy \"celá kupní cena byla po dohodě obou stran uhrazena před podpisem smlouvy vzájemným započtením pohledávek ve výši kupní ceny prodávaných nemovitostí\". Řízení o povolení vkladu vlastnického práva podle této smlouvy do katastru nemovitostí bylo na základě podání žalobkyně ze dne 11.4.2000 přerušeno. Soud prvního stupně z provedených důkazů dovodil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy, datované dnem 27.8.1999, neboť \"určení platnosti či neplatnosti kupní smlouvy může mít podstatný vliv při rozhodování o vkladu vlastnického práva\". Dospěl k závěru, že tato kupní smlouva byla účastníky uzavřena v zákonné formě, svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jejím předmětem není plnění nemožné a svým obsahem nebo účelem neodporuje zákonu, neobchází zákon ani se nepříčí dobrým mravům; jde proto o platný právní úkon. Uzavření právního úkonu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek není způsobilým důvodem pro určení neplatnosti tohoto úkonu; ustanovení §49 obč. zák. v takovém případě pouze dává oprávněné osobě právo od tohoto úkonu odstoupit. Protože žalovaná od kupní smlouvy, datované dnem 27.8.1999, neodstoupila, \"nesplnila základní podmínku pro to, aby soud mohl zkoumat existenci tísně a nápadně nevýhodných podmínek\".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12.6.2001 č.j. 19 Co 474/2000-33 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl (určil, že \"kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanými o prodeji domu čp. 312 na stav. parc. č. 36 a stav. parc. č. 36 zapsaných na LV č. 2009 pro obec a katastrální území Ch. datovaná dne 27.8.1999\" je neplatná) a žalovaným uložil, aby zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 1.000,- Kč; současně rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně 1.000,- Kč. Odvolací soud se po doplnění dokazování ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že kupní smlouva, datovaná dnem 27.8.1999, je neplatným právním úkonem. Odvolací soud zdůraznil, že, ačkoliv byl ve smlouvě způsob úhrady kupní ceny předmětných nemovitostí dohodnut jako započtení vzájemných pohledávek, v okamžiku \"skutečného\" uzavření tohoto právního úkonu (dne 26.7.1999), žalovaní neměli vůči žalobkyni splatnou pohledávku, způsobilou k započtení. Ujednání smlouvy o způsobu úhrady kupní ceny je proto neplatné pro neurčitost (§37 odst. 1 obč. zák.). Vzhledem k této skutečnosti a s ohledem na výpověď žalovaného 2), podle níž byli žalobkyně i její syn \"poučeni o tom, že kupní smlouva bude použita pouze tehdy, když nesplatí půjčku\", je pak nepochybné, že účelem kupní smlouvy ve skutečnosti bylo, aby předmětné nemovitosti přešly do vlastnictví žalovaných na úhradu jejich pohledávky ze \"smlouvy o půjčce se zástavní smlouvou\", nebude-li pohledávka žalobkyní řádně a včas uspokojena, tedy sjednání tzv. propadné zástavy. Kupní smlouva je proto jako celek neplatná pro rozpor se zákonem (§39 obč. zák.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítají, že žalobkyně napadenou kupní smlouvu uzavřela \"za předem objektivně prezentovaných podmínek\", a, měla-li přesto za to, že byla ve stavu tísně, mohla využít možnosti od smlouvy odstoupit. Jestliže tak neučinila a místo toho v \"nepřiměřené lhůtě\" podala žalobu na určení neplatnosti smlouvy, není možné dovodit její právní zájem na požadovaném určení. Uvádějí, že neurčitost ujednání o splatnosti kupní ceny nemůže být příčinou neplatnosti kupní ceny jako celku, neboť tato neurčitost nebrání zápisu vkladu práva do katastru nemovitostí a je \"jednoznačným rizikem prodávajícího, nikoliv však kupujícího\". Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé jiné zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst.1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzovaném případě soudy zjištěno, že podle \"smlouvy o půjčce se zástavní smlouvou\" ze dne 26.7.1999 žalovaní poskytli žalobkyni půjčku 130.000,- Kč, kterou se žalobkyně zavázala vrátit do 26.8.1999 s 10% úrokem za dobu od 26.7.1999 do 26.8.1999 (dodatkem ze dne 26.8.1999 byla splatnost půjčky změněna tak, že \"dlužník je povinen vrátit půjčku do 5 dnů ode dne, kdy byl o její vrácení písemně věřitelem požádán\") a že k zajištění tohoto dluhu dala žalobkyně žalovaným do zástavy budovu čp. 312 (objekt bydlení) na pozemku parc. č. 36 a pozemek parc. č. 36, zapsané na listu vlastnictví č. 2009, vedeném u Katastrálního úřadu v Ú. n. O. pro obec Ch. a kat. území Ch.; zástavní právo žalovaných bylo vloženo do katastru nemovitostí s účinky vkladu ke dni 26.7.1999. Dne 26.7.1999 uzavřeli účastníci smlouvu, v níž byl jako datum uzavření uveden den 27.8.1999, podle které žalobkyně žalovaným prodala uvedené nemovitosti za kupní cenu 143.000,- Kč; v čl. IV. této smlouvy je uvedeno, že \"celá kupní cena byla po dohodě obou stran uhrazena před podpisem smlouvy vzájemným započtením pohledávek ve výši kupní ceny prodávaných nemovitostí\".
Z uvedených zjištění a na základě výsledků dokazování odvolací soud dovodil (učinil skutkový závěr), že účelem kupní smlouvy ze dne 26.7.1999 (datované dnem 27.8.1999), nebyla koupě předmětných nemovitostí žalovanými, ale zajištění pohledávky žalovaných formou tzv. propadné zástavy. S tímto závěrem dovolací soud souhlasí.
Kupní smlouva, datovaná dnem 27.8.1999, která byla uzavřena dne 26.7.1999, obsahuje v bodu IV. ujednání o způsobu úhrady kupní ceny nemovitostí formou započtení pohledávky žalovaných ze \"smlouvy o půjčce se zástavní smlouvou\" ze dne 26.7.1999 ve výši 143.000,- Kč, a to \"před podpisem smlouvy\". Za přihlédnutí k tomu, že kupní smlouva byla opatřena (v rozporu se skutečným dnem jejího uzavření) datem odpovídajícím splatnosti půjčky, že v době uzavření kupní smlouvy nebyla pohledávka žalovaných za žalobkyní způsobilá k započtení (nebyla ještě splatná) a co žalovaný 2) uvedl o tom, kdy \"kupní smlouva bude použita\", je nepochybné, že účelem kupní smlouvy, datované dnem 27.8.1999, nebyla koupě předmětných nemovitostí žalovanými; skutečným účelem této smlouvy - jak odvolací soud zjistil - bylo, aby předmětné nemovitosti přešly do vlastnictví žalovaných na úhradu jejich pohledávky ze \"smlouvy o půjčce se zástavní smlouvou\", zajištěné zástavním právem k těmto nemovitostem, jestliže pohledávka nebude žalobkyní řádně a včas uspokojena, tedy - řečeno jinak - skutečným smyslem kupní smlouvy bylo sjednání tzv. propadné zástavy.
Zástavní právo slouží - jak správně uvedl odvolací soud - k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené (srov. §151a odst.1 a §151f občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000). Zástavní právo tedy zástavnímu věřiteli umožňuje, aby dosáhl uspokojení své pohledávky, jestliže ji neuspokojil řádně a včas dlužník, z výtěžku prodeje (popřípadě jiného zpeněžení) zástavy. Smlouva (dohoda, ujednání), jejímž skutečným smyslem je sjednání tzv. propadné zástavy (uspokojení pohledávky zástavního věřitele tím, že mu připadne zástava do vlastnictví), je v rozporu s účelem zástavního práva tak, jak jej stanoví zákon, a tedy pro rozpor s účelem zákona neplatná podle ustanovení §39 obč. zák. Ve smyslu tohoto ustanovení je proto neplatná také kupní smlouva, která byla uzavřena za tím účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka k zástavě. Uvedený závěr, který nyní vyplývá přímo z ustanovení §169 písm.e) obč. zák., dovodila pro právní vztahy vzniklé před 1.1.2001 ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.9.2000 sp. zn. 21 Cdo 2204/99, uveřejněný pod č. 131 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Na uvedeném závěru nic nemění to, že to byla žalobkyně, která (podle tvrzení dovolatelů) \"motivovala právní vztah mezi účastníky za předem objektivně prezentovaných podmínek\", a že žalobkyně od kupní smlouvy neodstoupila. Pro rozhodnutí této věci - jak správně dovodil odvolací soud - bylo podstatné, že předmětná kupní smlouva je podle ustanovení §39 obč. zák. neplatná a že závěr v tomto směru již sám o sobě odůvodňuje, aby žalobě bylo vyhověno. Okolnosti namítané dovolateli jsou pro právní posouzení věci nerozhodné.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobkyni, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (§142 odst. 1 o. s. ř.), žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2002
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu