ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.2137.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 2137/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S. T. proti žalovanému V. P., o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru a o 10.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 3 C 137/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2001 č.j. 23 Co 539/2000-108, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.825,- Kč k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru dohodou, kterou se žalovaným uzavřel dne 6.1.1997, je neplatné, a aby mu žalovaný zaplatil na mzdě, náhradě mzdy a nemocenských dávkách celkem 10.800,- Kč s 16% úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru se žalovaným přistoupil až poté, co mu žalovaný \"přislíbil\" vyplatit doplatek mzdy za prosinec 1996 ve výši 990,- Kč a náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 6.727,- Kč. Žalovaný však svůj slib nesplnil a nevyplatil žalobci ani nemocenské dávky za dobu od 14.1.1997 do 31.1.1997 ve výši 2.268,- Kč.
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 22.8.2000 č.j. 3 C 137/97-87 řízení ohledně částky 2.268,- Kč s příslušenstvím z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil, žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru a \"ve zbývající částce 8.532,- Kč s příslušenstvím\" zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 3.335,- Kč k rukám advokátky a \"státu - do pokladny OS v Kutné Hoře\" na nákladech řízení 6.065,- Kč. Zamítnutí žaloby o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobce neplatnost rozvázání pracovního poměru neuplatnil u soudu v dvouměsíční lhůtě podle ustanovení §64 zák. práce; zatímco pracovní poměr žalobce u žalovaného měl podle uvedené dohody skončit ke dni 6.1.1997, žalobce se určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru začal domáhat až svým podáním (rozšířením žaloby) ze dne 22.11.1998, doručeným soudu dne 25.11.1998. Vzhledem k uplynutí prekluzívní lhůty je rozvázání pracovního poměru mezi účastníky dohodou ke dni 6.1.1997 platné a účinné a jeho neplatností se nelze dále zabývat. Soud prvního stupně dále dovodil, že nároky žalobce na vyplacení doplatku mzdy a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou, které mu \"nepochybně příslušely\", \"pokryla\" částka 15.000,- Kč, kterou žalovaný žalobci při uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru vyplatil a jejíž převzetí žalobce vlastnoručním podpisem potvrdil. Námitku žalobce, že \"žádný takový doklad\" nepodepsal, soud odmítl s poukazem na závěry posudku znalce z oboru písmoznalectví - ruční písmo PhDr. J. V.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.2.2001 č.j. 23 Co 539/2000-108 rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 815,- Kč s příslušenstvím z důvodu zpětvzetí žaloby zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 1.667,50,- Kč k rukám advokátky, \"jinak\" rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.075,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně správně a úplně zjistil skutkový stav věci a že z něj vyvodil správné právní závěry. Změnu rozsudku ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odůvodnil skutečností, že co do částky 2.268,- Kč byla žaloba podána důvodně a žalobce ji v této části vzal zpět v důsledku chování žalovaného, a proto žalovanému náleží na náhradě nákladů řízení pouze polovina částky, kterou mu přiznal soud prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém rozsudku odvolacího soudu vytkl \"zmatečnost, nedostatečně zjištěný stav věci a z toho vyplývající nesprávné právní posouzení věci\" a navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil.
Žalovaný uvedl, že \"se zřetelem k ust. §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.\" není dovolání v dané věci přípustné, a navrhl, aby je dovolací soud odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci, které provedl bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolací řízení je třeba zastavit.
Podle ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 2 věty první o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Dovolání lze podat jen pro některý z dovolacích důvodů, uvedených v ustanovení §241 odst.3 o.s.ř.
Podle ustanovení §243c a §43 o.s.ř. předseda senátu vyzve dovolatele, aby nesprávné nebo neúplné dovolání opravil nebo doplnil, a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu dovolání opraveno nebo doplněno a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví; o těchto následcích musí být dovolatel poučen.
V posuzovaném případě podal žalobce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ohledně částky 815,- Kč s příslušenstvím zrušen, \"jinak\" potvrzen a ve výroku o náhradě nákladů před soudem prvního stupně změněn. Z dovolání žalobce není zřejmé (nelze z jeho obsahu jednoznačně dovodit), v jakém rozsahu rozsudek odvolacího soudu napadá. Žalobce sice uvedl, že navrhuje \"zrušení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27.2.2001 pod č.j. 23 Co 539/2000-108 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 22.8.2000 pod č.j. 3 C 137/97-87\", z obsahu dovolání a z vylíčení dovolacích důvodů je však patrné, že správnost všech výroků rozsudku odvolacího soudu nezpochybňuje. Za této situace je pochybné, proti kterým z výroků rozsudku odvolacího soudu dovolání směřuje.
K odstranění uvedeného nedostatku soud prvního stupně usnesením ze dne 19.10.2001 č.j. 3 C 137/97-143 žalobce vyzval, aby své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu do 7 dnů od doručení usnesení doplnil o vymezení rozsahu dovolacího návrhu a poučil jej, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže žalobce vady dovolání neodstraní. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2001 č.j. 21 Cdo 2137/2001-147 byla výzva zopakována dovolacím soudem. Přestože usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci (jeho zástupkyni advokátce JUDr. D. V.) doručeno dne 29.10.2001 a usnesení dovolacího soudu dne 22.12.2001 a dne 29.12.2001, žalobce výzvám dosud nevyhověl a vadu dovolání neodstranil.
Vzhledem k tomu, že uvedený nedostatek dovolání brání v pokračování dovolacího řízení a že výzvy učiněné soudy k jeho odstranění byly bezvýsledné, ačkoliv žalobce byl řádně poučen a upozorněn na následky své nečinnosti, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení podle ustanovení §243c a §43 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
Protože žalobce z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, je povinen ve smyslu ustanovení §243b odst.4 věty první, §224 odst.1 a §146 odst.2 věty první o.s.ř. nahradit žalovanému náklady, které v dovolacím řízení vynaložil k účelnému uplatňování práva.
Žalovaný byl v dovolacím řízení zastoupen advokátkou. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §7 písm.c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1) vyplývá, že žalovanému přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 2.750,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalovanému náleží paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst.3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 2.825,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§149 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2002
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu