ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.330.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 330/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce \"A. P., společnost s ručením omezeným\", proti žalované Z. Ch., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 28 C 334/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. května 2001 č.j. 12 Co 155/2001-64, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou provedené dopisem ze dne 27.9.1999 je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalované, která u něj pracuje jako ekonomka, nevyplatil za měsíce červenec a srpen 1999 prémie, neboť v její práci zjistil nedostatky, a že nevyplacení této části mzdy nemůže být důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance.
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 30.11.2000 č.j. 28 C 334/99-42 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.000,- Kč. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná neměla na prémie a odměny za měsíce červenec a srpen 1999 nárok, a dovodil, že okamžité zrušení pracovního poměru, které z tohoto důvodu podala podle ustanovení §54 odst.1 písm.b) zák. práce, je neplatným právním úkonem.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15.5.2001 č.j. 12 Co 155/2001-64 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.282,- Kč. Odvolací soud dovodil, že důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení §54 odst.1 písm.b) zák. práce nemůže být naplněn tehdy, jestliže zaměstnanci nebyly vyplaceny \"pohyblivé složky\" mzdy s ohledem na prokázané nedostatky v práci zaměstnance. Protože žalované nebyly tyto složky mzdy za červenec a srpen 1999 vyplaceny z uvedeného důvodu, je okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27.9.1999 neplatným právním úkonem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že součástí její mzdy byly rovněž \"pohyblivé složky\", že platovým výměrem byla stanovena výše odměn v rozmezí od 9.000,- do 12.000,- Kč a že žalobce mohl rozhodnout o odměně v uvedeném rozmezí a nikoliv ji žalované zcela nepřiznat. Protože důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení §54 odst.1 písm.b) zák. práce je rovněž nevyplacení části (jedné ze složek) mzdy, spočívá rozsudek odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu ustanovení bodu 17. Části dvanácté, Hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dána, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaná nenavrhla, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Za situace, kdy dovolatelka netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2002
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu