ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.489.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 489/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce A., s.r.o., proti žalovanému Ing. I. H., o 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 278/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2001 č.j. 23 Co 60/2001-179, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 250.000,- Kč s 21% úrokem od 12.8.1996 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný, který u něj pracoval jako elektronik, mu při skončení pracovního poměru neodevzdal výsledek vývoje nového gravírovacího stroje a část výrobní dokumentace k dosavadnímu typu gravírovacího stroje. Žalobce v důsledku toho nemůže gravírovací stroje prodávat, čímž mu vzniká škoda.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 11.9.2000 č.j. 9 C 278/96-149 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 108.137,50 Kč k rukám \"právní zástupce žalobce\" a že žalovaný je povinen zaplatit \"státu na účet zdejšího soudu\" na náhradě nákladů řízení 17.250,- Kč. Na základě výsledků dokazování dospěl k závěru, že žalovaný jednak neoprávněně použil počítačové programy žalobce, jednak poškodil a znehodnotil jejich kopie na počítačích žalobce, v důsledku čehož žalobce nemůže vyrábět funkční gravírovací stroje. Protože žalovaný tímto jednáním porušil povinnost uloženou mu ustanovením §73 odst.1 písm.d) zák. práce úmyslně, je povinen nahradit žalobci škodu, která mu vznikla tím, že \"nevyrobil a neprodal minimálně jeden gravírovací stroj S -30\".
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.3.2001 č.j. 23 Co 60/2001-179 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.900,- Kč \"na účet\" advokáta. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalovaný odpovídá žalobci podle ustanovení §172 odst.1 zák. práce za škodu, kterou mu způsobil porušením právních povinností v souvislosti s pracovním poměrem, a že škoda spočívá v ušlém zisku, neboť žalobce nemohl vyrobit nejméně jeden gravírovací stroj.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že o věci rozhodl věcně nepříslušný soud, neboť podstatou sporu byl \"střet zájmů dvou soutěžitelů v rámci obchodního podnikání s gravírovacími stroji\", že soudy obou stupňů věc chybně právně posoudily podle ustanovení zákoníku práce o náhradě škody, že skutkový stav věci nebyl náležitě objasněn a že žalobci ve skutečnosti žádná škoda nevznikla. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou účastníkům řízení (jejich zástupcům) dne 16.5.2001 a že dovolání žalovaného ze dne 11.7.2001 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 12.7.2001.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 16.5.2001. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 18.6.2001. Protože dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně až dne 12.7.2001, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. října 2002
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu