ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.518.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 518/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci zástavního věřitele A. P. proti zástavním dlužníkům 1) A. v. i. a s., 2) S. Č., o návrhu zástavního věřitele na prodej zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 Nc 2001/99, o dovolání zástavního dlužníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2000 č.j. 12 Co 412/2000-124, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 5.5.2000 č.j. 5 Nc 2001/99-94 nařídil prodej zástavy - \"pozemku parc. č. 494 - ostatní plocha, zapsaného v katastrálním území H., obec P., na LV 1353 u Katastrálního úřadu P., vlastníka České republiky\" k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 14.602.499,40 Kč a prodej zástavy - \"pozemku a stavby na něm čp. 17, parc. č. 488 - zastavěná plocha, pozemku a stavby na něm parc. č. 489 - zastavěná plocha, pozemku a stavby na něm parc. č. 490 - zastavěná plocha, pozemku parc. č. 491 - ostatní plocha, jiná plocha, pozemku parc. č. 492 - ostatní plocha, jiná plocha, pozemku parc. č. 493 - ostatní plocha, ostatní komunikace, vše zapsáno v katastrálním území H., obec P., na LV 744 u Katastrálního úřadu P., vlastníka S. Č.\" k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 14.602.499,40 Kč; současně rozhodl, že zástavní dlužníci jsou povinni zaplatit zástavnímu věřiteli společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 500.000,- Kč a že \"návrh na nařízení výkonu rozhodnutí uvedených nemovitostí\" se zamítá. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní věřitel se domáhá nařízení prodeje zástavy v souladu s ustanovením §151f odst.1 a 2 občanského zákoníku \"ve znění po novele provedené čl. III zákona č. 165/1998 Sb.\".
Odvolání zástavního dlužníka 2) proti tomuto usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.9.2000 č.j. 12 Co 412/2000-124 podle ustanovení §218 odst.1 písm.a) o.s.ř. odmítl. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně, které bylo účastníkům doručováno do jejich vlastních rukou, bylo zástavnímu dlužníku 2) po bezvýsledném pokusu o doručení dne 19.5.2000 uloženo po druhém pokusu o doručení dne 23.5.2000 na poště a že ve smyslu ustanovení §47 odst.2 o.s.ř. se považuje za doručené dnem 26.5.2000. Dovodil současně, že i když doručování právnickým osobám, jíž zástavní dlužník 2) \"bezesporu je\", upravují ustanovení §48 odst.1 a 2 o.s.ř., nevylučuje to aplikaci ustanovení §47 odst.2 o.s.ř., není-li možné \"doručení zásilky realizovat\" podle ustanovení §48 odst.1 o.s.ř., neboť \"při doručování není přítomen v sídle právnické osoby příslušný pracovník, oprávněný písemnosti, adresované do vlastních rukou právnické osoby, přijímat\". Protože odvolání bylo podáno na poštu dne 16.8.2000, ačkoliv odvolací lhůta uplynula již dnem 12.6.2000, je odvolání zástavního dlužníka 2) opožděné. Na tomto závěru nic nemění podle názoru odvolacího soudu ani to, že zástupce zástavního dlužníka 2) převzal usnesení soudu prvního stupně osobně u soudu dne 9.8.2000, neboť účinky doručení nastaly již dnem 26.5.2000.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník 2) dovolání. Namítá, že doručování písemností právnickým osobám upravují ustanovení §48 odst.1 a 2 o.s.ř. a nikoliv také ustanovení §47 odst.2 o.s.ř., které se týká pouze doručování fyzickým osobám. V posuzovaném případě nebylo při doručování usnesení soudu prvního stupně zástavnímu dlužníku 2) postupováno podle ustanovení §48 odst.2 o.s.ř. (nebyl proveden opakovaný pokus o jeho doručení na adresu jeho sídla uvedenou v obchodním rejstříku), a proto mu nemohlo být účinně doručeno dnem 26.5.2000.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo dovolání nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost (srov. §168 odst.2 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví, že usnesení o nařízení prodeje zástavy musí být účastníkům doručeno do vlastních rukou, doručuje se toto usnesení soudu účastníkům do jejich vlastních rukou jen tehdy, nařídí-li to předseda senátu (samosoudce) [srov. §47 odst.1 o.s.ř.].
Podle ustanovení §48 odst.1 o.s.ř. písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo právnickým osobám, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo právnické osoby přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo organizaci jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnosti přijme.
Podle ustanovení §48 odst.2 o.s.ř. jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o něm nedozvěděl.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že samosoudkyně soudu prvního stupně nařídila, aby usnesení ze dne 5.5.2000 č.j. 5 Nc 2001/99-94 bylo doručeno účastníkům do jejich vlastních rukou. Při doručování písemnosti zástavnímu dlužníku 2) prostřednictvím pošty nebyl adresát na adrese svého sídla v B. zastižen dne 19.5.2000 a ani při opakovaném pokusu o doručení dne 23.5.2000, písemnost byla dne 23.5.2000 uložena u pošty a adresát byl o tom vyrozuměn. Protože si adresát nevyzvedl písemnost na poště, byla po uplynutí úložní doby vrácena soudu prvního stupně.
S názorem odvolacího soudu, že písemnost (usnesení soudu prvního stupně) byla adresátu - zástavnímu dlužníku 2) účinně doručena postupem podle ustanovení §47 odst.2 o.s.ř., dovolací soud nesouhlasí.
Podle ustanovení §47 odst.2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Ustanovení §47 odst.2 a §48 odst.2 o.s.ř. upravují - jak vyplývá z jejich znění - náhradní doručení písemnosti adresátu, tj. fikci doručení písemnosti pro případ, že se písemnost nepodaří při zachování zákonem stanoveného postupu doručit adresátu. Vzhledem k tomu, že ustanovení §48 odst.2 o.s.ř. výslovně upravuje náhradní doručení právnické osobě a že fikci doručení stanoví pro všechny případy, jestliže se \"nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou\", nemůže se obecná úprava náhradního doručení písemností, které mají být doručeny adresátu do vlastních rukou, obsažená v ustanovení §47 odst.2 o.s.ř., při doručování písemností právnické osobě uplatnit. Ustanovení §48 odst.2 o.s.ř. je tedy ve vztahu k ustanovení §47 odst.2 o.s.ř. (a obdobně k ustanovení §46 odst.2 o.s.ř., upravujícímu náhradní doručení písemností, které nemají být doručeny adresátu do vlastních rukou) ustanovením speciálním.
Názor odvolacího soudu, podle kterého ustanovení §48 odst. 2 o.s.ř. nevylučuje aplikaci ustanovení §47 odst.2 o.s.ř., ve svých důsledcích znamená, že k náhradnímu doručení písemnosti právnické osobě podle ustanovení §48 odst.2 o.s.ř. by bylo možné přistoupit jen tehdy, jestliže právnické osobě nelze doručit náhradním způsobem uvedeným v ustanovení §47 odst.2 o.s.ř., tedy jestliže se právnická osoba v místě doručování \"nezdržuje\". Takovýto výklad je však v rozporu se zněním a smyslem ustanovení §48 odst.2 o.s.ř., které upravuje náhradní doručení písemností právnické osobě - jak uvedeno již výše - ve všech případech, kdy se jí písemnost - lhostejno z jakých důvodů (například i proto, že v místě doručování nebyl zastižen nikdo, komu by bylo možné písemnost ve smyslu ustanovení §48 odst.1 o.s.ř. odevzdat) - nepodařilo doručit.
Z uvedeného vyplývá, že při doručování písemností právnickým osobám nelze postupovat podle ustanovení §47 odst.2 o.s.ř. Závěr odvolacího soudu o tom, že usnesení soudu prvního stupně bylo zástavnímu dlužníku 2) účinně doručeno dnem 26.5.2000 postupem podle ustanovení §47 odst.2 o.s.ř., proto spočívá na nesprávném právním názoru.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, §243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2002
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu