ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.772.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 772/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce R. N., proti žalované Č. p. a.s., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o 46.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 690/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. ledna 2002 č.j. 29 Co 322/2001-160, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou mu dala žalovaná dopisem ze dne 16.7.1999 podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) zák. práce, je neplatná, a aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy a na \"penzijním připojištění\" celkem 46.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se sice při plnění pracovních povinností dopustil \"určitých pochybení\", avšak jeho \"pochybení\" nenabyla, zejména s přihlédnutím k pracovnímu zatížení a k tomu, že mu žalovaná nevytvořila řádné předpoklady pro výkon práce, takové intenzity, aby mohla být důvodem k rozvázání pracovního poměru.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 18.4.2001 č.j. 13 C 690/99-101 rozhodl o části předmětu řízení tak, že žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zamítl a že o náhradě mzdy a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce v době od 17.5. do 16.7.1999 soustavně méně závažně porušoval pracovní kázeň, ačkoliv byl nejpozději dne 10.6.1999 písemně upozorněn v souvislosti s porušením pracovní kázně na možnost výpovědi. Výpověď z pracovního poměru je proto platným právním úkonem.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25.1.2002 č.j. 29 Co 322/2001-160 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru vyhověl. Odvolací soud dovodil, že žalobce porušoval pracovní kázeň jen v době od 17.5. do 7.6.1999 a že \"těmto porušením pracovní kázně chybí především znak soustavnosti\". Žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru tedy byla podána důvodně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že žalobce neplnil - jak bylo provedenými důkazy prokázáno - své základní pracovní povinnosti, že na nedostatky ve své pracovní činnosti byl opakovaně upozorňován a že písemně byl \"napomenut\" až v době, kdy se jeho \"pracovní činnost a aktivita stala prakticky nulovou\". K rozvázání pracovního poměru se žalobcem proto žalovaná přistoupila v souladu se zákonem. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 23.4.2002 vzala žalovaná své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst.5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2002
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu