ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1380.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 1380/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče v právní věci žalobkyně F. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. Ch., zastoupenému advokátkou, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 209/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2002, č.j. 9 Co 1039/2001-148, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2002, č. j. 9 Co 1039/2001-148, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 16. 10. 2000, č. j. 8 C 209/98-108, uložil Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) žalovanému povinnost zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobkyně, které jsou ve výroku tohoto rozhodnutí přesně specifikovány, a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.
Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 1. 2002, č. j. 9 Co 1039/2001-148, odmítl. Vyšel z toho, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen v souladu s ustanovením §47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001 dne 17. 11. 2000. Odvolání bylo podáno až 2. 4. 2001 a neobsahovalo žádost o prominutí zmeškání odvolací lhůty, takže je nutno je pokládat za opožděné. Žalovaný neprokázal své tvrzení, že se v době doručení rozsudku soudu prvního stupně na adrese doručení nezdržoval, naopak při jednání soudu prvního stupně připustil, že do domu na uvedené adrese denně dochází.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a namítl, že tento soud nesprávně posoudil otázku doručení rozsudku soudu prvního stupně a jen v důsledku toho shledal jeho odvolání opožděným. Poukázal na to, že v průběhu řízení pečoval o těžce nemocnou paní B., u níž též přebýval na adrese H., a do místa svého trvalého bydliště docházel jen večer, aby nakrmil zvířata. O pokusech soudu prvního stupně doručit mu písemnosti v této věci nevěděl, neboť žádné vyrozumění pošty neobdržel. V důsledku nemoci paní B. byl ve špatném psychickém stavu, navíc sám trpí schizofrenií, a tak nebyl schopen domyslet důsledky toho, že neoznámil soudu změnu své adresy. O možnosti doručení „fikcí“ nevěděl a byl si jist, že ve věci dosud nebylo rozhodnuto. Proto žalovaný navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k projednání.
Žalobkyně se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky postupoval podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“), neboť odvolací soud vydal své rozhodnutí po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17. cit. zákona), a zjistil, že dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) OSŘ, bylo podáno včas a oprávněnou osobou, tedy účastníkem řízení, má náležitosti vyžadované ustanovením §241 odst. 1 a 2 OSŘ a opírá se o zákonem předpokládané dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. a) a d) OSŘ. Dospěl pak k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §103 OSŘ kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení patří mimo jiné to, aby účastník měl tzv. procesní způsobilost. Podle §20 OSŘ každý může před soudem jako účastník samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Žalovaný ve svém dovolání poukazuje na to, že trpí duševní chorobou (schizofrenií), kterou pokládá za jednu z příčin, proč nespolupracoval se soudem prvního stupně při doručování písemností, především stejnopisu rozsudku. Tím v podstatě zpochybňuje rozsah své způsobilosti k právním úkonům (§8 občanského zákoníku) a současně i procesní způsobilost. To, že žalovaný uvedenou chorobou skutečně trpí, plyne z lékařských zpráv, jež jsou založeny ve spisu. V jedné z nich (datované 9. 11. 2001) se dokonce výslovně uvádí, že v posledním roce před úmrtím paní B., o niž pečoval, byl žalovaný „psychicky přetížen“ a „nebyl schopen účasti u soudu apod.“. Ostatně i soud prvního stupně měl pochybnosti o duševním stavu žalovaného, neboť dne 7. 10. 1998 dala předsedkyně senátu podnět k zahájení řízení o úpravu jeho způsobilosti k právním úko-nům (č. l. 29 spisu). Pak ovšem mělo být blíže zkoumáno, zda je žalovaný v důsledku svého zdravotního stavu schopen samostatně jednat před soudem. Jestliže se tak nestalo a pochybnosti v tomto směru přetrvávají, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. b) OSŘ], a nezbylo, než dovoláním napadené usnesení zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 a 2 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2002
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu