ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1649.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 1649/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce B. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1/ M. U., a 2/ R. U., o odstranění věcí a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 290/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, ze dne 26.června 2001, čj. 29 Co 217/2001-140, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen soud prvého stupně) rozsudkem ze dne 17. dubna 2001, čj.7 C 290/99-118, zamítl žalobu (tehdy ještě i dalšího žalobce B. S.), kterou se domáhali oba původní žalobci uložení povinnosti oběma žalovaným odstranit modřín a veškeré další stromy a keře a věci movité nacházející se po celé délce parcely číslo 33 v k. ú. H. K. a uvést ji do původního stavu a dále nahradit jim škodu ve výši 8 584,-Kč. Současně soud prvého stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen odvolací soud) potvrdil rozsudkem ze dne 26. června 2001 čj. 29 Co 217/2001-140 rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé ve vztahu k žalobci L. S., když odvolací řízení ve vztahu mezi žalobcem B. S. a žalovanými zastavil. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce L. S. dovolání a navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, byly zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení „příslušnému“ soudu. Poukazoval na to, že odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o provedení důkazu místním ohledáním, což je takovou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu). Rozhodnutí soudů obou stupňů pak spočívá na nesprávném posouzení věci a v tom spatřuje další dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu.
Dovolání žalobce není přípustné.
Podle bodu 17 hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li rozhodnutí soudu prvého stupně vydáno sice dne 17. dubna 2001, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (žaloba byla podána 24. března 1999), bylo podle dosavadních právních předpisů správně projednáno a rozhodnuto i odvolání žalobců. Ostatně odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje na bod 15 první hlavy části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb. Dovolací soud proto dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou č. 30/2000 Sb. ( dále jen OSŘ).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné (pokud nejde o některý z důvodů uvedených v §237 odst. 1) jen z důvodů uvedených v §238 odst. 1 písm. b/ a nebo v §239 odst. 1 a 2 OSŘ.
Podle §238 odst 1 písm. b/ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Podle §239 odst. 1 a 2 OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvého stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního právního významu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházel zrušený rozsudek a aniž by proti svému rozhodnutí připustil dovolání, přičemž žalobce návrh na vyslovení připuštění dovolání v odvolacím řízení neučinil. Zbývalo tedy posoudit, zda není v dané věci dovolání přípustné podle §237 odst. 1 OSŘ, když přípustnost dovolání z tam uvedených důvodů je dovolací soud povinen z úřední povinnosti vždy zkoumat (srovnej §242 odst. 1 OSŘ). Z obsahu spisu se však žádná z těchto vad v tomto ustanovení uvedených nepodává a ani dovolatel žádnou takovou vadu nenamítal. Proto dovolací soud uzavřel, že dovolání žalobce přípustné není.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 za použití §218 odst. 1 písm. c/ OSŘ dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze situace, kdy žalobce nebyl úspěšný a žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2002
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v.r.
předseda senátu