ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.184.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 184/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců: A) J. S. a B) J. S., obou zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) P. fondu Č. r. a 2) D. s. r. o., zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 12 C 248/96, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2000, č. j. 27 Co 342/2000-102, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2000, č. j. 27 Co 342/2000-102, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 20. října 1998, č. j. 12 C 248/96-76, určil, že „druhý žalobce je spoluvlastníkem poloviny ideální části pozemku dle pozemkové knihy, parcelní číslo 392, v kat. území L.“. Dále zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že „prvá žalobkyně je spoluvlastnicí poloviny ideální části pozemku parc. číslo 392 v kat. území L.“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným usnesením jako opožděné odmítl odvolání žalobců, které podali proti rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že zásilka, kterou byl do vlastních rukou právní zástupkyně žalobců JUDr. M. H. doručován rozsudek soudu prvního stupně, byla po neúspěšném pokusu o doručení uložena na poště dne 31. března 1999, o čemž byla adresátka vyrozuměna.V souladu s §47 odst. 2 a §57 odst. 1 OSŘ se tak za den, kdy byl rozsudek žalobcům doručen, považoval 3. duben 1999 a konec 15denní lhůty k podání odvolání připadl na 19. dubna 1999. Pro běh odvolací lhůty je nerozhodné, že soud prvního stupně znovu doručil napadený rozsudek právní zástupkyni žalobců dne 12. 5. 1999. Žalobkyně podala odvolání prostřednictvím pošty až dne 21. května 1999, žalobce podal odvolání osobně u soudu prvního stupně dne 27. 5. 1999, to znamená po uplynutí odvolací lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost dovozují z §238 odst. l písm. e) a §237 odst. l písm. f) OSŘ. Považují za nesprávný závěr odvolacího soudu, že odvolání podali opožděně, resp. že rozsudek soudu prvního stupně byl řádně doručen uložením na poště ve smyslu §47 odst. 2 OSŘ jejich právní zástupkyni. Ta se totiž v době jeho doručování na adrese svého sídla, kam jí byl doručován, nezdržovala. Z důvodů závažného dlouhodobého onemocnění od 31. 12. 1998 do 1. 5. 2000 jí byl také pozastaven výkon advokacie. Žalobci navrhli, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný 2) se vyjádřil tak, že pokud JUDr. M. H. měla od 31. 12. 1998 do 1. 5. 2000 pozastaven výkon advokacie, ze zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů vyplývala pro ni řada povinností, mj. povinnost stanovit si zástupce a oznámit tuto skutečnost příslušným orgánům a organizacím.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že přípustné dovolání (§238a odst. l písm. e/ OSŘ) bylo podáno osobami oprávněnými řádně a včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §242 odst. 1, 3 OSŘ.
Vady řízení uvedené v §237 odst. l OSŘ zjištěny nebyly. Žalobci namítali, že došlo k vadě podle §237 odst. l písm. f) OSŘ, avšak podle obsahu dovolání nevytýkali odvolacímu soudu nesprávný postup stanovený zákonem, který by odvolací soud nerespektoval, ale nesprávnost jeho rozhodnutí: nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení. Vlastní rozhodovací činnost soudu není nesprávným postupem ve smyslu uvedeného ustanovení.
Právní závěr o opožděnosti odvolání podaného žalobci se opírá o aplikaci ustanovení §218 odst. písm. c), §204 odst. l a §47 odst. 2 OSŘ a odvolací soud k němu dospěl na základě zjištění, která učinil z doručenky zásilky, kterou byl právní zástupkyni žalobců rozsudek soudu prvního stupně doručován.
Podle §47 odst. 1 OSŘ do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu.
Podle §47 odst. 2 OSŘ nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle §49 odst. 1 OSŘ má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.
Dovolací soud zjistil z potvrzení ČAK ze dne 24. 3. 2000, že právní zástupkyni žalobců JUDr. M. H. byl ze zdravotních důvodů v době od 31. 12. 1998 do 1. 5. 2000 pozastaven výkon advokacie. Dále zjistil z její výpovědi, že z těchže důvodů se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržovala v P., ale v P., u své dcery D. H. a u přítelkyně M. S., jak bylo prokázáno i jejich výpověďmi jako svědkyň.
Z uvedeného je zřejmé, že pokud odvolací soud vycházel z toho, že právní zástupkyně žalobců se na adrese svého sídla zdržovala v době rozhodné pro doručení rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu §47 odst. 2 OSŘ, šlo o zjištění nesprávné. Z toho pak vyplývá také nesprávný právní závěr o opožděnosti odvolání. Jestliže se právní zástupkyně žalobců na adrese svého sídla nezdržovala, je třeba za den doručení rozsudku považovat 12. května 1999, kdy právní zástupkyně žalobců rozsudek na poště převzala. Odvolání podané žalobkyní A) na poště 21. května 1999 a žalobcem B) osobně u soudu prvního stupně 27. května 1999 jsou včasné v rámci 15 denní odvolací lhůty, stanovené §204 odst. l OSŘ.
Za této situace je doručení rozsudku soudu prvního stupně 3. dubna 1999, neúčinné. Dovolací soud se proto již pro nadbytečnost nezabýval otázkou doručování advokátu, jemuž byl pozastaven výkon činnosti.
Dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b) a d) OSŘ tak byly naplněny. Dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu za použití §243b odst. 1 a 2 OSŘ zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2002
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu