ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2066.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 2066/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: A) M. Z., zastoupené advokátem, a B) M. Z., proti žalované M. V., zastoupené advokátem, o vydržení vlastnického práva k pozemku, o vydržení věcného břemene chůze, průchodu, vjezdu a průjezdu a o určení povinnosti katastrálního úřadu v Č. B. provést změnu zaměření pozemkových parcel a zápis věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 314/97, o dovolání žalobkyně A) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. listopadu 2000, č. j. 19 Co 2583/2000-313, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. června 2000, č. j. 17 C 314/97-263, rozhodl, že „řízení o povinnosti Katastrálního úřadu v Č. B. provést změnu zaměření pozemkových parcel parc. č. 2661/5, 2661/3 a 2909/2 nacházející se v obci a katastrálním území K. Ú. a o jeho povinnosti provést zápis věcného břemene se zastavuje“ (výrok I). Dále zamítl žalobu, „aby soud rozhodl, že žalobkyně A) - jen ta byla žalobkyní před soudem prvního stupně, vydržela vlastnické právo k pozemku parc. č. 2661/5 v obci a katastrální území K. Ú. v rozsahu vlastnických hranic uvedených na mapě pozemkového katastru a ohlašovacího listu z roku 1936“ (výrok II) a „aby soud rozhodl, že žalobkyně A) vydržela věcné břemeno chůze, průchodu, vjezdu a průjezdu vázající se k pozemkové parcele parc. č. 2909/2 (cesta) v obci a katastrální území K. Ú.“ (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. listopadu 2000, č. j. 19 Co 2583/2000-313, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích. Rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně A) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., a uplatňuje dovolací důvody podle §241 odst. 2 písm. a), b) tohoto novelizovaného občanského soudního řádu. Podle obsahu dovolání navrhla (žalobkyně nejsou v postavení nerozlučných společnic), aby dovolací soud napadené rozhodnutí ve vztahu mezi ní a žalovanou zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o odvolání přípustné.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je vždy přípustné, jestliže řízení trpí vadami taxativně vypočtenými v §237 odst. 1 OSŘ (s výjimkou rozsudků uvedených v odst. 2), které způsobují tzv. zmatečnost rozhodnutí (řízení). V posuzovaném případě dovolatelka takovéto vady nenamítala a ani z obsahu spisu se jejich existence nepodává.
Je-li dovoláním napaden potvrzující rozsudek odvolacího soudu, zbývá posoudit jeho přípustnost z pohledu ustanovení §238 a §239 OSŘ.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §238 odst. 1 písm. b) OSŘ pouze za podmínky, že byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (s výjimkou rozsudků uvedených v odst. 2 tohoto ustanovení). O takovýto případ v dané věci nejde.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud (na návrh nebo i bez návrhu stran) ve výroku rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 OSŘ). Takový výrok však rozsudek odvolacího soudu neobsahuje.
Ani podle §239 odst. 2 OSŘ přípustnost dovolání nepřichází v úvahu. Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadané rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Žalobkyně totiž nenavrhla, aby odvolací soud přípustnost dovolání vyslovil.
Za této procesní situace, kdy nelze dovodit přípustnost dovolání podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnout [§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ], aniž se mohl věcně zabývat dovolacími námitkami tak, jak byly v dovolání uplatněny.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vyplývá z toho, že žalovaná byla úspěšná a příslušela by jí proto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ náhrada těchto nákladů. Žádné náklady jí však nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2002
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu