ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2152.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 2152/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) M. F., 2) J. F., 3) Ing. M. M., 4) Z. P. a 5) České republice – Okresnímu úřadu Cheb se sídlem v Chebu, Obrněné brigády 30, o nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 Nc 403/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. října 2001, č. j. 15 Co 567/2001-25, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. září 2001, č. j. 8 Nc 403/2001-10, ve znění opravného usnesení ze dne 25. září 2001, č. j. 8 Nc 403/2001-17, odmítl návrh na nařízení předběžného opatření pro vady návrhu. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 26. října 2001, č. j. 15 Co 567/2001-25, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž se domáhala zrušení dovoláním napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení, s tím, že návrh na nařízení předběžného opatření měl veškeré náležitosti.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno proti usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou a včas, se jím zabýval nejprve z hlediska jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a c) vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 OSŘ.
Podle §239 odst. 3 OSŘ dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a). To znamená, že dovolání není přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl návrh na předběžné opatření podle §75a OSŘ odmítnut. Právě o takový případ se jedná v dané věci.
Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 věta před středníkem OSŘ, neboť je nelze podřadit pod žádný z případů tam uvedených, kdy zákon dovolání výslovně připouští, ani z §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ, podle kterého předpokladem přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně je, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí o předběžném opatření však není rozhodnutím ve věci samé.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) OSŘ dovolání odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vyplývá z toho, že úspěšným žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2002
JUDr. František Balák, v.r.
předseda senátu