ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2185.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 2185/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. N., zastoupenému advokátem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 32/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. května 2001, čj. 20 Co 519/2000-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. května 2001, čj. 20 Co 519/2000-168, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. srpna 2000, čj. 15 C 32/98-136, „v tomto správném znění výroku pod bodem I: Žalovaný R. N., trvale bytem P., V. čp. 587/15, je povinen uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, podle které do svého vlastnictví od žalobce kupuje pozemek p. č. 181 původního pozemkového katastru o výměře 7.046 m2, zapsaný na LV č. 67 pro obec H. K., kat. území R., u Katastrálního úřadu v H. K., za kupní cenu 352.300,- Kč, splatnou co do částky 150.000,- Kč ke dni uzavření kupní smlouvy a ve zbytku, co do částky 202.300,- Kč nejpozději do tří let ode dne uzavření kupní smlouvy“, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán 24. 8. 2000, a proto odvolací soud v odvolacím řízení rozhodoval podle části dvanácté, hlavy I, bod 15 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tedy podle občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) ve znění účinném před 1. 1. 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný podáním označeným datem 7. 9. 2001, adresovaným Nejvyššímu soudu, osobně u soudu prvního stupně 10. 9. 2001, dovolání.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. V dané věci bylo rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.
Podle §240 odst. 1 OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Uvedená lhůta je zachována i tehdy, je-li dovolání podáno v dané lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá OSŘ).
Rozsudek odvolacího soudu v dané věci nabyl právní moci 11. 7. 2001. Ve smyslu §57 odst. 2 OSŘ bylo posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání pondělí 13. 8. 2001. Dovolání podané až 10. 9. 2001 je tedy zjevně opožděné.
Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit. Prominutí zmeškání lhůty postupem podle §58 OSŘ je vyloučeno (§240 odst. 2 věta první OSŘ). Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a) OSŘ opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) OSŘ, neboť neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. ledna 2002
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu