ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2203.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 2203/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) S. Š., B) M. N., C) J. Š., a D) nezletilého R. Š., zastoupeného žalobkyní A) jako matkou, všichni žalobci zastoupeni advokátem, proti žalované F. J., zastoupené advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu pro Prahu - východ pod sp. zn. 12 C 121/96, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. října 2000, č. j. 27 Co 219/2000-84, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením z 12. 10. 2000, č. j. 27 Co 219/2000-84, zrušil rozsudek Okresního soudu Praha - východ z 26. 5. 1998, č. j. 12 C 121/96-56, (kterým bylo žalované uloženo, aby na své náklady odstranila přístavbu z tvárnic k dřevěné chatě ev. č. 467 B. o velikosti 5x1,95 m stojící na pozemku č. kat. 46/37 v kat. území B., do 30 dnů od právní moci rozsudku a rozhodnuto o nákladech řízení), řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud dospěl závěru, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené ve smyslu §159 odst. 3 a §104 odst. l OSŘ, neboť o odstranění předmětné chaty mezi týmiž účastníky, resp. jejich právními předchůdci, bylo již rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně z 11. 11. 1983, č. j. 7 C 31/80-35, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 5. 9. 1984, č. j. 10 Co 369/84-46, tak, že žaloba na odstranění této chaty - a dále verandy a terasy u této chaty, tvárnicové podezdívky pod plotem, ovocných stromů a keřů a také vyklizení pozemku parc. č. 46/37 - byla zamítnuta. Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že přístavba chaty, jejíhož odstranění se žalobci v tomto řízení domáhají, byla zbudována v roce 1980, existovala tedy ke dni rozhodování odvolacího soudu ve věci sp. zn. 7 C 31/85. Přístavba chaty tvoří s chatou jeden celek a žádná další přístavba nebyla následně postavena. Sami žalobci při jednání soudu ve věci sp. zn. 7 C 31/85 dne 15. května 1981 uvedli, že stavební materiál, jehož odstranění se domáhají z jejich pozemku parc. č. 467, byl z větší části zřejmě zpracován a všichni žalobci dále uvedli, že se domáhají odstranění všech přístaveb, které žalovaná k chatě přistavila, tj. verandy, terasy, zděného přístavku a podezdívky pod drátěný plot. Také v dopise z 24. 1. 1994, adresované Ministerstvu životního prostředí, odboru ochrany lesa a půdy, žalobkyně A) upozornila na skutečnost, že žalovaná v průběhu roku 1980 provedla na pozemku parc. č. 46/37 k. ú. B. přístavbu rekreační chaty v délce 5 m a výšky 2 m. Dále při jednání soudu prvního stupně 5. 11. 1997 v tomto dalším řízení žalobkyně A) uvedla, že žalovaná postavila přístavbu k chatě v letech 1978-1980, při dalším jednání 10. 12. 1997, že přístavba byla postavena kolem roku 1980. I žalovaná 27. 3. 1998 vypověděla, že přístavbu, kterou charakterizovala jako „rozšíření chaty o kuchyňku z tvárnic“, provedla v letech 1979-1981. Rovněž svědkyně M. N. vypověděla, že když v roce 1981 začala chatu užívat, byla „kuchyňka z tvárnic“ již postavena a od roku 1981 se žádné stavební úpravy na chatě neprováděly. Uvedla také, že „celá chata je pod jedním centrálním zámkem, postavením kuchyňky došlo pouze k rozšíření půdorysu chaty na pevném podlažišti, které bylo již dříve po průtrži mračen rozšířeno“. Konečně v závěrečném návrhu z 15. 4. 1998 žalobci uvedli, že souhlas ke stavbě chaty daný tehdejšími vlastníky pozemku se nevztahoval na přístavbu postavenou v roce 1980, která byla v témže roce postavena neoprávněně, bez stavebního povolení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Vytýkají odvolacímu soudu nesprávnost závěru o překážce věci rozsouzené. Jestliže výrokem rozsudku soudu prvního stupně z 11. 11. 1983, č. j. 7 C 31/80-35, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze 5. 9. 1994, č. j. 10 Co 369/94-46, nebylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby na odstranění přístavby předmětné chaty o velikosti 5x1,95m, nemůže jít pro další řízení, ohledně odstranění této přístavby, o překážku věci rozsouzené. Žalobci zpochybňují také skutkové zjištění, že přístavba chaty existovala již ke dni rozhodování odvolacího soudu ve věci sp. zn. 7 C 31/80. Tehdy sice při jednání odvolacího soudu uvedli, že tvárnice původně umístěné na jejich pozemku byly již zpracovány, ale na toto sdělení soud nijak nereagoval, ani nebyli vyzváni k případné úpravě žalobního petitu. Kdy konkrétně byla přístavba provedena, žalobci nevědí, a i když žalovaná uvedla, že v roce 1980, „ke zjištění skutečného stavu“ došlo až v roce 1992 při místním šetření stavebního úřadu v K., který řešil další nepovolené zásahy žalované do pozemku žalobců. Žalobci navrhli, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán 26. 5. 1998, a proto odvolací soud provedl řízení o odvolání podle části dvanácté, hlavy I., bod 15 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle dosavadních procesního předpisů, tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“). Proto dovolací soud rovněž podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. rozhodl o dovolání podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000, tedy podle OSŘ.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými účastníky a je přípustné [§238a odst. l písm. f) OSŘ], a že v řízení nedošlo k vadám vyjmenovaným v §237 odst. l OSŘ, ani k jiným vadám, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolacích námitek žalobců.
Skutkové zjištění, že přístavba předmětné chaty byla zbudována v roce 1980, má v podstatné části oporu v provedeném dokazování, jak vyplývá z logického hodnocení důkazů odvolacím soudem, včetně všeho, co vyšlo během řízení najevo, tedy i toho, co uvedli účastníci (§132 OSŘ). Sami žalobci totiž v průběhu řízení tvrdili, že přístavba byla zbudována v roce 1980 a o jiné přístavbě, zbudované žalovanou po roce 1980 se nezmiňovali. Jejich tvrzení koresponduje také s tím, co již uváděli ohledně doby její výstavby i v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 31/80. V průběhu tohoto řízení o odstranění přístavby žalobci také nezpochybnili, že přístavba tvoří s chatou jeden celek - místnost vzniklá přístavbou chaty je užívána jako kuchyň a je „pod jedním centrálním zámkem“.
Jestliže tedy odvolací soud ze skutkového zjištění, že předmětná chata v roce 1980 existovala již včetně popsané přístavby z tvárnic, dovodil, že šlo o jednu věc v právním smyslu, a v předchozím řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 31/80 bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí žaloby na odstranění této od roku 1980 existující chaty, pak dalšímu řízení o odstranění této chaty, resp. její části brání překážka věci rozsouzené ve smyslu §159 odst. 3 OSŘ. Rozsudkem o zamítnutí žaloby na odstranění chaty byla totiž zamítnuta žaloba na její odstranění včetně přístavby - která s ní tvoří jeden celek. Obě řízení mají totožné účastníky, totožný předmět - nárok vymezený žalobním petitem vyplývá z téhož skutku.
Závěr odvolacího soudu, že projednání této věci brání překážka věci rozsouzené, která je jako neodstranitelný nedostatek podmínky řízení důvodem ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a k zastavení řízení podle §104 odst. l OSŘ, je tedy správný.
Usnesení odvolacího soudu je tedy z pohledu uplatněných dovolacích námitek správné a dovolání bylo proto podle §243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.
Žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná, příslušela by jí proto náhrada nákladů řízení, ty jí však nevznikly (§243b odst. 4, §221 odst. l, §151 odst. l a §142 odst. l OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2002
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu