ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2339.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 2339/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce R. D., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) J. H. a 2) D. H., zastoupeným advokátem, o ochranu vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 7 C 1184/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j. 10 Co 1045/98-221, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j. 10 Co 1045/98-221, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 1. 3. 1994, č. j. 7 C 1184/92-67, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně odstranili štítovou zeď jejich domu čp. 27 v obci K. v místě zatěžujícím podlahu a pozednicový trám domu čp. 25 v K. do 31. 5. 1994, a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaným byla v roce 1985 stavebním úřadem povolena přístavba jejich domu čp. 27, a to pokoje v přízemí a garáže. V roce 1988 v rámci tohoto stavebního řízení byla povolena změna této přístavby, spočívající ve vybudování další bytové jednotky v podkroví. Žalobce byl jako vlastník sousedního domu čp. 27 účastníkem stavebního řízení. Podle stavebního povolení měla být „štítová zeď mezi domem čp. 27 a domem čp. 25, v půdním prostoru vyzděna min. o síle 15 cm (provedou manželé H.)“. Žalovaní poté strhli dřevěnou štítovou zeď a postavili v podkroví štítovou zeď zděnou, a to v šířce 30 cm, která se zčásti nachází na zdi v přízemí mezi domy čp. 27 a čp. 25, zčásti na pozednicovém trámu domu žalobce čp. 25 a na podlaze stropu místnosti označené jako č. 2 domu č. 25. Zeď v přízemí není stejné šíře, jednak má šířku 48 cm (z této „společné zdi 34 cm patří k domu čp. 25 a 14 cm k domu čp. 27“, přičemž 15 cm podkrovní štítové zdi je na části patřící k domu čp. 25), jednak 17,5 cm včetně oboustranné omítky. V této části je nově postavenou štítovou zdí v podkroví značně přetížena, a ta přetěžuje i dřevěnou podlahu stropu domu čp. 25, takže je jen otázkou času, kdy dojde k porušení, vybočení nebo sednutí této zdi, a tím i poklesu podkrovní zdi, která bude stále více přetěžovat podlahu stropu domu čp. 25, až dojde k porušení dřevěného trámku, který souběžně s původní štítovou zdí tvoří nosný element stropu nad místností č. 2. Protože žalobce nesouhlasil s tím, aby zeď v přízemí byla zesílena ze strany jeho domu čp. 25 (v místnosti č. 2) postavením zdi nové nebo provedením překladu, a řešení by bylo možné i postavením nové štítové zdi v podkroví i zdi v přízemí z domu žalovaných, a žalovaní zasáhli do výkonu vlastnického práva žalobce, poskytl soud žalobci ochranu podle §126 ObčZ.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem z 28. 2. 1995, č. j. 10 Co 354/94-112, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že dosud podstatné závady na domě žalobce čp. 25 zjištěny nebyly, avšak do budoucna je možno počítat s obavami v důsledku přetížení zdi silné jen 17,5 cm, tak i možného přetížení např. v zimě“. Vzal v úvahu, že žalobce ve stavebním řízení, týkajícím se přestavby domu žalovaných čp. 27, v roce 1988, žádné námitky neuplatňoval, v roce 1992 se jeho námitky týkaly jiného druhu závad. Věc posuzoval podle §417 odst. 2 ObčZ, podle něhož jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvracení hrozící škody. Právě přiměřenost a vhodnost opatření však neshledal, když z doplněného dokazování - znaleckého posudku Ing. M. L. - také zjistil, že účinná a také cenově dostupná opatření by bylo možno učinit z domu žalobce čp. 25, zatímco žalobcem uvažované úpravy z domu žalovaných čp. 27 by byly stavebně složité, nákladné a podstatně zasahující do vlastnictví žalovaných, neboť by šlo o „rekonstrukci v rekonstrukci“. Podle odvolacího soudu „soudem zajištěnou ochranou práv žalobce ve smyslu cit. ustanovení se rozumí poskytnutí vhodné ochrany, přiměřené poměrům, avšak vhodná a přiměřená i pro žalované“. Žalobce by se mohl domáhat ochrany jiným způsobem, setrval na žalobě i přes poučení, které mu bylo poskytnuto. Odvolací soud ještě dodal, že vzhledem k právnímu posouzení, nepovažoval za nutné zabývat se otázkou, zda předmětná zeď je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, jak by tomu napovídala skutková zjištění soudů obou stupňů, protože v takovém případě by šlo o podílové spoluvlastnictví v rozsahu jedné ideální poloviny a případná neshoda by musela být řešena soudem (§139 ObčZ) a nemohla by být řešena jinak, než jak odvolací soud rozhodl.
Nejvyšší soud rozsudkem z 23. 7. 1998, č. j. 3 Cdon 1510/96-142, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. S poukazem na judikaturu k §132 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb., použitelnou i pro výklad §126 ObčZ ve znění této novely, a §417 odst. 2 ObčZ uvedl, že dojde-li k zásahu do vlastnického práva, lze se domáhat ochrany proti jeho rušení žalobou podle §126 ObčZ tak, že žalovanému bude uložen zákaz rušením, resp. zdržení se rušení vlastnického práva. V případě, že zásah do vlastnického práva - jeho rušení zároveň vyvolalo stav vážného ohrožení, lze se domáhat přiměřeného a vhodného opatření k odvracení hrozící škody, tedy ochrany podle §417 ObčZ (tato ochrana připadá v úvahu i tehdy, jestliže nedošlo k rušení vlastnického práva, ale hrozí vznik škody). V dané věci soud prvního stupně posuzoval věc podle §126 ObčZ, přičemž přehlédl, že žalobce se nedomáhá zákazu rušení nebo zdržení se rušení, ale konkrétního opatření, které však podle §126 ObčZ uložit nelze. Odvolací soud pak vycházel z toho, že stavbou štítové zdi žalovaní způsobili vážné ohrožení domu žalobce a žalobce se domáhá konkrétního opatření, když na takto formulovaném petitu setrval i přes poučení poskytnuté odvolacím soudem. Nejvyšší soud pak odvolacímu soudu vytkl, že při posouzení toho, zda žalobcem požadovaný způsob řešení, jak škodu odvrátit, formulované žalobním petitem, je vhodný a přiměřený, se nezabýval námitkou žalobce, že jiné řešení - tj. ponechání dosavadní štítové zdi a její zpevnění z jeho domu čp. 25 by mu neumožnilo případnou rekonstrukci domu.
Odvolací soud rozhodl znovu rozsudkem z 20. 12. 1999, č. j. 10 Co 1045/98-221 tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Po doplnění dokazování zjistil, že žalobce rekonstrukci svého domu čp. 25 neprovádí ani se k ní nechystá, hodlá pouze rozšířit místnost č. 2 o 1, 3 m, které získá zrušením dřevěné spíže, nacházející se mezi místnostmi č. 2 a 1. Této žalobcem uvažovaná úpravě podle znalce Ing. M. L. nijak nebrání varianta zpevnění zdi široké 17,5 cm buď jejím přistavěním nebo umístěním překladu v domě žalobce, aniž by tedy bylo třeba snesení štítové zdi domu žalovaných čp. 27. To by nebylo ostatně nutné ani v případě rekonstrukce domu čp. 25, pokud by o ní žalobce uvažoval. S odkazem na původní zjištění, která učinil již soud prvního stupně ohledně ohrožení domu žalobce zbudovanou štítovou zdí (i když znalec při doplnění znaleckého posudku uvedl, že „štítová zeď mezi domy čp. 25 a čp. 27 je stále v klidu a nedochází k poruchám ani v místě stěny široké 17,5 cm, u které bylo statickým výpočtem v původním znaleckém posudku čp. 127/93 prokázáno, že je přetížena. Tato skutečnost je odůvodnitelná tím, že v místě stěny 17,5 cm tlusté dochází k redistribuci sil, vlastní stěna narušována není“), dospěl odvolací soud k závěru, že jde o ohrožení vážné ve smyslu §417 odst. 2 ObčZ. Nepovažoval však žalobou požadované opatření za vhodné a přiměřené s odůvodněním, že „je stavebně složité, nepřiměřené, příliš nákladné a v neposlední řadě podstatným způsobem zasahující do výkonu vlastnických práv žalovaných.“ V té souvislosti poukázal odvolací soud i na to, že žalobce odmítl i další žalovanými navrhované opatření spočívající ve výměně pozednicového trámu za ocelový. Odvolací soud uzavřel, že s přihlédnutím k tomu, že žalobou požadované opatření je nevhodné a nepřiměřené, nezabýval se již otázkou, zda štítová zeď patří do podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť i kdyby tomu tak bylo, nemohl by jejich neshodu podle §139 ObčZ řešit jinak.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, že jím požadované opatření k odvrácení hrozící škody je ve smyslu §417 odst. 2 ObčZ nevhodné a nepřiměřené. Jakékoliv jiné řešení by totiž bylo zásahem do jeho vlastnického práva k domu čp. 25. Přitom nelze přehlédnout, že k ohrožení jeho vlastnického práva k domu čp. 25 došlo tím, že žalobci neoprávněně strhli jeho dřevěný štít a postavili štítovou zeď svého domu na pozednicovém trámu a podlaze stropu domu žalobce. Kromě toho odvolacím soudem uvažované opatření nepřiměřeně zvýhodňuje žalované, přičemž to byli právě žalovaní, kteří primárně do jeho vlastnického práva zasáhli. Jednoduchý způsob, jak mohou žalovaní zabránit vzniku škody na domě žalobce čp. 25, je přeložení jejich štítové zdi tak, aby zatěžovala jen jejich dům čp. 27. Žalobce navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud provedl řízení o dovolání podle bodu 17 hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000, tj. podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.(dále „OSŘ“).
Po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení a že v řízení nedošlo k vadám vyjmenovaným v §237 odst. l OSŘ ani jiným vadám, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu podle žalobcem uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) OSŘ.
V dané věci podle skutkových zjištění, z nichž vycházely soudy obou stupňů, žalovaní při rekonstrukci svého domu čp. 27 strhli dřevěnou štítovou zeď a postavili bez souhlasu žalobce zděnou štítovou zeď tak, že se oproti původní štítové zdi zčásti nachází také na pozednicovém trámu domu žalobce a podlaze stropu místnosti tohoto domu - v této části tedy nenavazuje na zeď v přízemí, která se nachází na pozemku žalovaných. Tím žalovaní nepochybně neoprávněně zasáhli do vlastnického práva žalobce, přičemž jde o trvalý existující zásah, který ohrožuje dům žalobce, neboť vzhledem k přetížení zdi v přízemí hrozí její zřícení včetně zdi podkrovní, a tím i zřícení nosného trámku domu žalobce. Za této situace má žalobce právo žádat, aby žalovaní upustili od neoprávněného zasahování do vlastnického práva žalobce a odstranili části jejich domu, zasahující do vlastnictví žalobce k domu a pozemku. Současně má žalobce i vzhledem k vážnému ohrožení, právo domáhat se toho, aby soud uložil žalovaným vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody ve smyslu §417 odst. 2 ObčZ. Tyto předpoklady však odvolacím soudem uvažovaná opatření jako vhodná a přiměřená - zpevnění zdi v přízemí novou zdí v domě žalobce nebo zpevnění této zdi překladem v domě žalobce (ani žalovanými navrhovaná výměna pozednicového trámu) - nesplňují. Naproti tomu odstranění štítové zdi, zbudované žalovanými, z pozednicového trámu a podlahy stropu v domě žalobce čp. 25, zásah do jeho vlastnické práva k tomuto domu i vážné ohrožení jeho domu ukončí.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a proto byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§243bb odst. l OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2002
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu