ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.33.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 33/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně V. O., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1/ J. K. a 2/ J. K., zastoupeným advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 C 863/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. ledna 2001, čj. 5 Co 3294/2001-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. ledna 2001, čj. 5 Co 3294/2001-87, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Písku (dále „soud prvního stupně“) ze dne 13. září 2000, čj. 8 C 863/98-67, kterým bylo rozhodnuto, že „odpůrci jsou povinni na vlastní náklad odstranit stavbu plotu na pozemku navrhovatelky parc. č. 10/1 zapsaného na LV č. 182 pro katastrální území a obec V. u Katastrálního úřadu v P., a to v rozsahu, jak je tento plot zakreslen v příloze 3 a 6 znaleckého posudku Ing. Z. K. ze dne 1. 6. 2000 č. 1968-98/2000, které se stávají nedílnou součástí tohoto rozsudku, to vše ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku“, a kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán 13. 9. 2000, a proto odvolací soud v odvolacím řízení rozhodoval podle části dvanácté, hlavy I, bod 15 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tedy podle občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) ve znění účinném před 1. 1. 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní podáním označeným datem 24. 4. 2001, adresovaným Nejvyššímu soudu, osobně u soudu prvního stupně 4. 5. 2001, dovolání.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. V dané věci bylo rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.
Podle §240 odst. 1 OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Rozsudek odvolacího soudu v dané věci nabyl právní moci 7. 3. 2001. Ve smyslu §57 odst. 2 OSŘ bylo posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání pondělí 9. 4. 2001. Dovolání podané až 4. 5. 2001 je tedy zjevně opožděné.
Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a) OSŘ opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) OSŘ, neboť neúspěšní žalovaní nemají právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24.ledna 2002
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu