ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.461.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 461/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce O. B., zastoupeného advokátem, proti žalované Mgr. A. H., zastoupené advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 641/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. června 2001, čj. 20 Co 239/2001-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku usnesením z 23. 4. 2001, čj. 4 C 641/2000-77, zastavil řízení o návrhu, „aby podílové spoluvlastnictví žalobce O. B. k rodinnému domu čp. 1896 a pozemkům p. č. 3067 zastavěná plocha a 3004/2 zahrada zapsané na listu vlastnictví číslo 527 u Katastrálního úřadu R., okres R., obec R., katastrální území R. bylo soudem zrušeno a aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1.200.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku“, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 12.900,- Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 27. 6. 2001, čj. 20 Co 239/2001-89, změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení tak, že „žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 24.975,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, aniž by uvedl, o které zákonné ustanovení jeho přípustnost opírá.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná odkazuje na svoje stanovisko, které vyjádřila ke všem žalobcovým námitkám v průběhu řízení a navrhuje, aby dovolací soud žalobcovo dovolání zamítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobou oprávněnou včas se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je ale přípustné jen za podmínek uvedených v §237, §238, §238a a §239 OSŘ; tyto podmínky v dané věci splněny nebyly. Dovolání není přípustné, jde-li o usnesení o nákladech řízení.
Dovolací soud proto dovolání podle §243b odst. odst. 5 a §218 písm. b) OSŘ jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobce v tomto řízení a z toho, že náklady úspěšné žalované nebyly vynaloženy účelně (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ), neboť ve vyjádření k dovolání nevyjádřila stanovisko k přípustnosti dovolání a nenavrhovala jeho odmítnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. dubna 2002
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.,v. r.
předseda senátu