ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.543.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 543/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: A) Ing. K. J., zastoupené advokátem, a B) K. V., zastoupené žalobkyní Ing. K. J., proti žalovaným: 1) M. M. a 2) N. M., a oběma zastoupeným advokátem, a 3) městu P., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 632/95, o dovolání žalobkyně A) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. prosince 2000, č.j. 17 Co 599/2000-138, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně A) je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) na nákladech dovolacího řízení částku 7 590,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. D. R.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní A) a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 31. července 1997 čj. 7 C 632/95-67 určil, že kupní smlouva uzavřená dne 29. srpna 1990 mezi prodávajícím Československým státem - Městským národním výborem v P. a kupujícími M. M. a N. M., týkající se pozemkové parcely č. 43/1 zahrady o výměře 148 m2 v katastrálním území P., je neplatná. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, „že mezi Městským podnikem bytového hospodářství a služeb v P. a žalobkyní A) a původní žalobkyní B) J. R. byla sepsána dohoda o vydání podle zákona č. 403/90 Sb.“. „V této dohodě byly uvedeny i parc. č. 66/1 a 66/2, vzniklé při oddělení zahrady č. 43, tyto 2 zmíněné parcely byly později jako oprava škrtnuty. Tato dohoda ze dne 29. dubna 1991 byla registrována dne 29. dubna 1991.“ Dodatek č. 2 k dohodě o vydání ze dne 19. března 1992, jímž po odstranění nesrovnalostí v evidenci pozemků patřících k domu č. 154, P. v P., Městský podnik bytového hospodářství a služeb v P. - v likvidaci vydal žalobkyni A) a původní žalobkyni B) pozemek parc. č. 66/3 (dříve parc. č. 43), byl registrován dne 6. dubna 1992. Původní žalobkyně v průběhu řízení zemřela a na její místo nastoupila jako její jediná dědička nynější žalovaná B) K. V. Podle názoru soudu prvního stupně žalobkyně prokázaly naléhavý právní zájem na určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy. Soud dovodil, že tato kupní smlouva je podle §39 ObčZ neplatná, neboť Městský národní výbor v P. nikdy neměl právo hospodaření k pozemku parc. č. 43/1 a neměl tedy žádné oprávnění s tímto pozemkem disponovat.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. března 1998, č. j. 17 Co 659/97-91, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítl. K tomu mj. uvedl, že „podmínky naléhavého právního zájmu může určovací žaloba dále splnit také jen tehdy, pokud všechny subjekty právního úkonu, jehož neplatnosti se žalobce domáhá, budou i účastníky soudního řízení“. Dovodil, že město P. není právním nástupcem prodávajícího, tj. státu.
K dovolání první žalobkyně Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne 3. května 2000, č. j. 22 Cdo 1635/98-114, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 1998, č. j. 17 Co 659/97-91, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že odvolací soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávné právní předpisy – zákon č. 172/1991 Sb. a pominul příslušná ustanovení obecního zřízení, popř. je vyložil nesprávně.
Odvolací soud rozsudkem ze dne 13. prosince 2000, č. j. 17 Co 599/2000-138, znovu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že město P. je v této věci pasivně legitimováno, takže věcná legitimace účastníků je dána. Podle odvolacího soudu však není dán tvrzený naléhavý právní zájem žalobkyň, neboť katastrální úřad nemůže a nesmí provést změnu zápisu v katastru nemovitostí na základě takového rozhodnutí, takže postavení účastníků i nadále zůstane nejistým. Právní otázka, o níž má být rozhodnuto, má ve vztahu k uplatnění vlastnického práva povahu otázky předběžné, a lze-li žalovat přímo na určení existence vlastnického práva, což v daném případě lze, není dán naléhavý právní zájem na určení otázky předběžné.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně A) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Pokud by žalobě bylo vyhověno, pak by žalovaným 1) a 2) chyběl právní titul, od kterého odvozují své vlastnické právo, a žalobkyně by mohly na základě rozhodnutí o neplatnosti kupní smlouvy a dohody o vydání věci podle zákona č. 403/1990 Sb. žádat katastrální úřad o změnu zápisu vlastnického práva k označenému pozemku. Předmětná kupní smlouva je absolutně neplatná. Nabývacím titulem pro Československý stát – MěNV v P. měla být hospodářská smlouva z 19. 1. 1990, jejímž předmětem však pozemek parc. č. 43/1 zahrada v kat. úz. P. nebyl, takže prodávající Československý stát – MěNV v P. nikdy nebyl vlastníkem prodávané nemovitosti. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní 1) a 2) navrhli zamítnutí dovolání. Ztotožnili se s právními závěry odvolacího soudu s tím, že žaloba nesplňuje předpoklady žaloby na určení podle §80 písm. c) OSŘ.
Žalovaný 3) ani žalobkyně B) se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žalobkyně A) nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 OSŘ, nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. a) a b) OSŘ], a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Proto dovolací soud dále přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu uplatněného dovolacího důvodu.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), je skutečnost, že účastníci jsou věcně legitimováni a že žalobce má na určení naléhavý právní zájem.
Odvolací soud postavil své rozhodnutí na právním závěru, že v daném případě není dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Tomuto právnímu závěru odvolacího soudu nelze nic vytknout. Odvolací soud aplikoval správný právní předpis [§80 písm. c) OSŘ] a také jej správně v souladu s ustálenou judikaturou vyložil. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného v Soudních rozhledech č. 2, ročník 1995, str. 25, vyplývá, že podkladem pro zápis do katastru nemovitostí může být takové rozhodnutí, jímž bude rozhodnuto o určení vlastnictví nemovitosti. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor“), pod C 286, sv. 3, „rozsudek soudu, jímž by bylo určeno, že smlouva o převodu nemovitosti je neplatná, nemůže sloužit jako podklad pro záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí.“. Ve vztahu k existenci vlastnického práva žalobkyň k předmětnému pozemku má právní otázka platnosti označené kupní smlouvy povahu předběžné otázky. Nejvyšší soud v rozhodnutí publikovaném v Souboru pod C 67, sv. 1, uvedl, že „má-li právní otázka, o níž má být rozhodnuto na základě žaloby o určení, povahu otázky předběžné ve vztahu k jiné právní otázce, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li přímo žalovat na určení existence nebo neexistence samotného práva nebo právního vztahu.“. Stejný právní názor Nejvyšší soud zaujal v rozhodnutí R 68 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, podle něhož “lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká [§80 písm. c) OSŘ].“. Právní názor žalobkyně A) je v rozporu s touto uvedenou judikaturou, s níž se dovolací soud v této věci zcela ztotožňuje. Žalobkyním nic nebránilo, resp. nebrání v tom, aby své nároky uplatnily odpovídající žalobou na určení vlastnictví, zvláště když namítají, že právní předchůdce žalovaného 3) se vlastníkem sporných pozemků nikdy nestal a tudíž je ani nemohl převést na žalované 1) a 2).
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud věc z hlediska naléhavého právního zájmu na požadovaném určení posoudil po právní stránce správně. Proto je správný i dovoláním napadený rozsudek a dovolání muselo být podle §243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobkyně A) v tomto řízení nebyla úspěšná, a z toho, že úspěšným žalovaným 1) a 2) vznikly náklady a žalovanému 3) náklady nevznikly (§§243b odst. 4, 224 odst. 1, 151 odst. 1 a 142 odst. 1 OSŘ). Náklady vzniklé žalovaným 1) a 2) představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle §8 písm. b), §10 odst. 3 a §17 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 7 440,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 150,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně A) dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní 1) a 2) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. července 2002
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu