ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.562.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 562/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jany Hráchové ve věci žalobců: A) J. K., B) V. B., C) J. B., D) J. T., E) M. Č., F) P. M., G) Mgr. P. B., H) A. B., Ch) J. T. a I) V. B., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1. České republice – Ministerstvu financí ČR se sídlem v Praze 1, Letenská 15, a 2. obci městu P., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 432/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2000, č. j. 12 Co 268/2000-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. H. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. března 2000, č. j. 10 C 432/98-30, zamítl žalobu, aby soud určil, „že J. K. je vlastníkem ideální poloviny a V. K., zemřelá 28. 4. 1999, byla v době smrti vlastnicí ideální 1/2 pozemků v kat. úz. S. podle katastru nemovitostí parc. č. 2342/81, parc. č. 2342/82, parc. č. 2342/83, parc. č. 2342/83, parc. č. 2342/84, parc. č. 2342/85 a části pozemku dle pozemkového katastru číslo katastrální 748 zapsaného v pozemkové knize v knihovní vložce číslo 26 pro katastrální území Ř., kterou je tento pozemek částí pozemků v katastrálním území S. podle katastru nemovitostí parc. č. 2342/76, parc. č. 2342/77, parc. č. 2342/78, parc. č, 2342/79, parc. č. 2342/80, parc. č.2342/86, parc. č. 2342/157, parc. č. 2342/2 a parc. č. 2342/59 a části pozemku dle pozemkového katastru číslo katastrální 761/1 zapsaného v pozemkové knize v knihovní vložce číslo 26 pro katastrální území Ř., kterou je tento pozemek částí pozemků v katastrálním území S. podle katastru nemovitostí parc. č. 2342/2, parc. č. 2342/346, parc. č. 2342/354 a parc. č. 2342/334“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že kupní smlouvou uzavřenou 7. 6. 1979 mezi manžely J. a V. K. jako prodávajícími a Československým socialistickým státem – Výstavbou m. P., Výstavbou sídlišť v P., jako kupujícím, manželé K. jako spoluvlastníci každý v rozsahu ideální jedné poloviny prodali kupujícímu za účelem výstavby sídliště pozemky katastrálních čísel 765 o výměře 1672 m2, 1175 (dříve 761/1) o výměře 3140 m2 a 748 o výměře 24907 m2 v kat. úz. Ř. za kupní cenu 39 087,60 Kč. Tato kupní smlouva nebyla registrována tehdejším státním notářstvím. Sporné pozemky blíže označených parcelních čísel vznikly z pozemků katastrálních čísel 748 a 761/1. Podle výpisů z katastru nemovitostí z 8. 2. 1999 a 24. 2. 1999 vlastníkem pozemků parcelních čísel 2342/59, 2341/346, 2342/354 a 2342/334 je vedena Česká republika, pozemku parc. č. 2342/2 je vedena Česká republika a V. O. a zbývajících sporných pozemků obec město P. Původní žalobkyně V. K. 28. dubna 1999 zemřela a jejími dědici se stali žalobci A) až I). Předmětné pozemky nebyly v řízení o projednání dědictví po V. K. vypořádány. Na podkladě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán. Skutečnost, že kupní smlouva ze 7. 6. 1979 nebyla registrována státním notářstvím, nečiní tuto smlouvu neplatnou či neúčinnou, neboť k převodu vlastnictví pozemků na stát registrace nebylo zapotřebí. Tato kupní smlouva vyhovovala požadavkům stanoveným v §46 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. a nebyl zjištěn ani jiný důvod neplatnosti této smlouvy. Manželé J. a V. K. touto smlouvou vlastnictví ke sporným pozemkům pozbyli, žalobci se tudíž s úspěchem nemohou domáhat požadovaného určení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 11. října 2000, č. j. 12 Co 268/2000-48, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, návrh na připuštění dovolání zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Dodal, že „zákonná úprava převodů nemovitostí, které byly v soukromém vlastnictví, byla v rozhodné době provedena v ust. §490 o. z. Tato úprava mimo jiné stanovila, že na smluvní převody věcí, které jsou předmětem soukromého vlastnictví se užijí přiměřeně ust. §134 o. z. Toto zákonné ustanovení bylo přitom spolu s ust. §133 a §135 zahrnuto do části, která dle znění zákona upravovala „způsoby nabývání osobního vlastnictví“. Požadavek registrace smluv se týkal nabývání do osobního vlastnictví. Podle ustáleného právního výkladu k převodu nemovitosti do socialistického vlastnictví nebylo zapotřebí registrace smluv ani souhlasu okresního národního výboru. Byla-li smlouva uzavřena zmocněncem za zmocnitele, zákon nevyžadoval, aby originál písemné smlouvy byl zmocněncem třetím osobám předložen a plná moc v takovém případě nemusela být součástí nebo přílohou smlouvy. V dané věci kupní smlouva ze 7. 6. 1979 na existenci plné moci V. K. J. K. odkazuje. Vlastnické právo J. K. a V. K. k označeným pozemkům bylo kupní smlouvou ze 7. 6. 1979 platně a účinně převedeno, takže J. K. a dědici V. K. nejsou k žalobě na určení vlastnictví v tomto případě aktivně legitimováni.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.]. Namítají, že ustanovení §490 odst. 2 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. se vztahovalo na všechny dispozice s věcmi v soukromém vlastnictví bez ohledu na to, kdo byl nabyvatelem věcí v soukromém vlastnictví. Výslovně z něho nevyplývalo, že by podmínka registrace smlouvy státním notářstvím a souhlas okresního národního výboru při převodu zemědělského majetku nevztahovala na převody do socialistického vlastnictví. Odvolací soud se podle žalobců nevypořádal s námitkou, že k převodu předmětných pozemků bylo zapotřebí souhlasu okresního národního výboru. Novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. byly do občanského zákoníku promítnuty změny, dosud upravené Směrnicí Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství z 19. 5. 1964, č. j. 297/64-MS-OK a č. j. 61 516/64-MZ-Práv, která nebyla obecně závazným právním předpisem, proto také nebyla zákonem č. 131/1982 Sb. zrušena. V §490 odst. 2 ObčZ šlo tedy o změnu zákona nikoliv jen jeho upřesnění. Dovolávají se také důvodové zprávy k §490 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v níž se výslovně uvádí, že ke smlouvě o převodu nemovitostí v tomto vlastnictví (soukromém) je třeba stejně jako k převodu nemovitostí v osobním vlastnictví registrace státním notářstvím. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) se k dovolání nevyjádřila.
Žalovaná 2) navrhla odmítnutí dovolání s tím, že žalobci vznášejí tytéž námitky, které uplatňovali v nalézacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů správně vypořádaly.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud řízení trpí vadami v tomto ustanovení vyjmenovanými (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odstavci 2 téhož ustanovení).
Dovolatelelé nenamítali, že v řízení došlo k vadám uvedených v §237 odst. 1 OSŘ, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 OSŘ tedy není dána.
Dovolání v této věci proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může tak být přípustné jen podle §239 odst. 2 OSŘ, když předpoklady přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, uvedené v §238 odst. 1 písm. b) anebo v §239 odst. 1 OSŘ nebyly naplněny.
Podle §239 odst. 2 OSŘ je dovolání přípustné tehdy, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud v rozhodnutí publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod C 23, svazek 1, dovodil, že „o rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam, nýbrž rozhodnutí musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů“. Obdobný právní názor zaujal v rozhodnutí publikovaném v tomtéž Souboru pod C 71. Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
V projednávané věci nejde o rozhodnutí zásadního právního významu.
Předpoklady účinnosti smlouvy o převodu vlastnictví k zemědělskému pozemku do socialistického vlastnictví uzavřené před 1. 4. 1983, tj. spornými právními otázkami v této věci, se zabýval Nejvyšší soud již v rozsudku z 23. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 91/2000, uveřejněném v Souboru pod C 961, svazek 13, podle kterého „ke smlouvě o převodu zemědělského pozemku do socialistického vlastnictví nebylo ani před 1. 4. 1983 třeba registrace státním notářstvím“ a „2. ke smlouvě o převodu zemědělského pozemku do socialistického vlastnictví, uzavřené před 1. 4. 1983, nebylo po uvedeném datu již třeba souhlasu ONV“. S odkazem na odůvodnění tohoto rozhodnutí, lze právní větu ad. 2. vyjádřit jinými slovy tak, že i v případě, že by ve smyslu §47 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. byl souhlas ONV podle §490 ObčZ ve stejném znění předpokladem účinnosti převodní smlouvy, po této novelizaci smlouva, k níž do té doby souhlas ONV udělen nebyl (a nic jiného její účinnosti nebránilo), nabyla bez dalšího účinnosti dnem 1. dubna 1983.
Je tedy zřejmé, že právní stránku této věci řeší judikatura Nejvyššího soudu a že napadené rozhodnutí není s touto judikaturou v rozporu. Rozhodnutí odvolacího soudu proto nemá po právní stránce zásadní právní význam. Nezbylo tedy, než dovolání podle §243b odst. 4 a §218 písm. c) OSŘ odmítnout, protože v dané věci není přípustné.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení vycházejí z neúspěšnosti žalobců a z toho, že úspěšné žalované 1) náklady nevznikly a úspěšné žalované 2) vznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ). Náklady řízení vzniklé žalované 2) představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupce k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 2.500,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná 2) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. října 2002
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu