ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.919.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 919/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce A. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému městu Z., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 326/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. ledna 2000, č. j. 13 Co 466/98-66, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (dále „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. března 1998, č. j. 9 C 326/96-46, pod bodem I. výroku zamítl žalobu, aby soud určil, že J. O., nar. 23. 1. 1928, zemřelá 21. 5. 1997 byla ke dni smrti vlastnicí pozemku parc. č. 332/1 – ovocného sadu o výměře 5 000 m2, původně zapsaného na LV č. 1 115, ideální jedné poloviny pozemku parc. č. 332/2 o výměře 1 085 m2, původně zapsaného na LV č. 997, a pozemku parc. č. 332/3 o výměře 6 347 m2, původně zapsaného na LV č. 1 039 v katastru nemovitostí pro obec Z. a kat. úz. K. Pod bodem II. zamítl návrh na vydání předběžného opatření a pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Právní předchůdkyně žalobce, původní žalobkyně J. O., se žalobou domáhala určení, že je vlastnicí označených pozemků, s tím, že kupní smlouvy uzavřené v době od 11. 1. 1988 do 23. 1. 1988, jimiž mělo dojít k převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům ze žalobkyně na Čs. stát – MěNV v G., jsou neplatné, neboť ve smlouvách byla žalobkyně jako prodávající označena jménem J. O. nebo J. O., ačkoliv v době podpisu smluv na základě rozhodnutí o povolení změny jména se jmenovala „K.“. Podle žalobkyně kupní smlouvy byly uzavřeny neexistující fyzickou osobou. Po smrti žalobkyně 1. 5. 1997 pokračoval v řízení její dědic (syn žalobkyně), který změnil návrh na zahájení řízení tak, aby soud určil, že J. O. byla ke dni své smrti vlastnicí předmětných pozemků. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v kupní smlouvě z 11. 1. 1988, týkající se ideální jedné poloviny pozemku parc. č. 332/2 – zahrada, zapsaného na LV č. 977 pro obec G. a kat. úz. K., je převodce označený jako J. O., r. č. 285123/4560, P., F. n. 34. Smlouva za převodce je podepsána J. O. V kupní smlouvě z 11. 1. 1988, týkající se převodu pozemku parc. č. 332/1 – ovocný sad, zapsaného na LV č. 1 115 pro obec G. a kat. úz. K., a v kupní smlouvě z 23. 1. 1988, týkající se ideální jedné poloviny pozemku parc. č. 332/3 – ovocný sad, zapsaného na LV č. 1 039 pro obec G. a kat. úz. K., je převodce označený jako J. O., r. č. 285123/4560, P., F. n. 34. Obě smlouvy jsou za převodce podepsány J. O. V rodném a křestním listu, vystaveném Římskokatolickým farním úřadem ve Š. 8. 3. 1948, je jako křtěnec uvedena J. O., nar. 23. 1. 1928. Rozhodnutím MěNV v P. z 8. 11. 1985 bylo vyhověno žádosti J. O., nar. 23. 1. 1928, o povolení změny dosavadního jména „J.“ na „K.“. Rozhodnutím Městského úřadu v P. z 9. 3. 1992 bylo vyhověno žádosti K. O. (dříve J.), nar. 23. 1. 1928, o povolení změny dosavadního jména na „J.“. Soud prvního stupně otázku platnosti uzavřených smluv řešil jako otázku předběžnou a dospěl k závěru, že požadavek určitosti v označení prodávající ve smlouvách byl splněn, neboť vedle jména, příjmení a bydliště byla označena rodným číslem, které představuje nezaměnitelný identifikační znak fyzické osoby. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobce byla ve smlouvách označena jménem „J.“ nebo „J.“, ačkoliv v době uzavření smluv nesla jméno „K.“, neměla vliv na platnost předmětných smluv.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 6. ledna 2000, č. j. 13 Co 466/98-66, ve výrocích I. a III. potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti rozsudku připustil dovolání. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, „že ustanoveními občanského zákoníku nejsou stanoveny obligatorně náležitosti vymezující fyzické osoby jako subjekty občanskoprávních vztahů, s jejichž nedodržením by byly spojeny právní následky pro právní úkony“, a zaujal právní názor, že „zůstává bez právních následků pro učiněný právní úkon skutečnost, že subjekt, který jej učinil, nebyl zcela správně označen, když další uvedené údaje sloužící k jeho identifikaci nevzbuzují pochybnosti o jeho identitě“. Nesprávně uvedené jméno původní žalobkyně jako prodávající, které je ve shodě se jménem, které nesla do roku 1985, případně jiným tvarem tohoto jména, nemohlo způsobit neplatnost těchto smluv, když není pochyb o tom, že je učinila původní žalobkyně jako vlastnice.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.]. Vytýká soudům obou stupňů, že se nevypořádaly s obsahem ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 55/1950 Sb., o užívání a změně jména a příjmení. Poukázal na to, že rodné číslo a jeho užívání není provedeno zákonem, ale vyhláškou č. 55/1976 Sb., o rodném čísle, která byla vydána k provedení zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně – ekonomických informací, tedy normou podzákonnou, a že ani v jedné z těchto norem není stanovena povinnost občana uvádět rodné číslo v právních úkonech. Odvolací soud se nevypořádal s otázkou, „zda právní úkon, ve kterém je účastník označen nesprávně, přičemž tato nesprávnost spočívá v tom, že jeho křestní jméno je označeno špatně a tedy v rozporu se zákonem č. 55/1950 Sb., je dostatečně určitý“, s argumentací žalobce týkající se analogického použití ustanovení §79 odst. 1 OSŘ, ani s tím, že v jeden den byly uzavřeny dvě smlouvy, v nichž prodávající (jedna osoba) byla označena rozdílnými jmény. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolatel nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 OSŘ, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Proto dovolací soud dále přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §34 ObčZ právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.
Podle §35 odst. 2 ObčZ právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Nejvyšší soud v rozsudku publikovaném v časopise Soudní judikatura 6/1998 pod číslem 46 zaujal právní názor, že „vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§35 odst. 2 ObčZ), popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy“. Podle rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), svazku 1 pod C 34, „pokud je právnická osoba v právním úkonu označena nepřesně obchodním jménem nebo názvem, který nenáleží jiné právnické osobě, avšak v tomto úkonu je uvedeno správné identifikační číslo této právnické osoby, není právní úkon neplatný, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy“. Stejné právní názory zaujal Nejvyšší soud v rozhodnutích publikovaných v Souboru pod C 825 a C 1040. Uvedená rozhodnutí se sice týkají vady v označení právnické osoby nebo jiného podnikatele v písemném právním úkonu, právní závěry v nich uvedené jsou však zcela použitelné pro vadu v označení fyzické osoby v takovém právním úkonu.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout. Odvolací soud při rozhodování použil správný právní předpis a správně jej také vyložil a jeho rozhodnutí je zcela v souladu s ustálenou soudní judikaturou. Ať již byla právní předchůdkyně žalobce v předmětných smlouvách označena jménem „J.“ nebo „J.“, přestože v době uzavření měla změněné jméno „K.“, byla-li současně označena jí náležejícím nezaměnitelným rodným číslem a místem bydliště, nebylo pochybností o tom, že účastníkem smluv na straně prodávající byla právní předchůdkyně žalobce, od roku 1992 nesoucí jméno „J.“, což je česká podoba jména K. Ostatně právní předchůdkyně žalobce netvrdila, že smlouvy fakticky jako fyzická osoba neuzavřela. Její nesprávné označení ve smlouvách ve jménu samo o sobě neplatnost těchto smluv nezakládá. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že podle §1 odst. 1 zákona č. 55/1950 Sb., o užívání a změně jména a příjmení, má občan povinnost užívat jména a příjmení, kterými je zapsán v matrice. Není také žádný důvod, aby na řešení sporné právní otázky byla aplikována ustanovení občanského soudního řádu.
Protože z hlediska dovolatelem uplatněného důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) OSŘ je rozsudek odvolacího soudu správný, bylo dovolání podle §243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vyplývá z toho, že žalobce nebyl v řízení úspěšný a žalovanému náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2002
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu