ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.924.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 924/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P., v. o. s., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) B. L., a 2) R. L., zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 1608/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2001, č. j. 31 Co 106/2001-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Praha - západ ze dne 30. října 2000, č. j. 9 C 1608/2000-22, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že „vlastníkem pozemku pozemkové parc. č. 143 o výměře 5404 m2 zapsané na listu vlastnictví č. 349, vedeném u Katastrálního úřadu P., pro katastrální území B., je žalobce“ a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení a zamítl návrh na připuštění dovolání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 11. 5. 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Doporučená zásilka, adresovaná Nejvyššímu soudu, která byla podána k přepravě 28. 6. 2001 u poštovního úřadu P. 51, obsahovala podání žalobce datované dnem 22. června 2001, označené jako „Žalobce zdůvodňuje dovolání ze dne 4. 6. 2001“. Žalobce v úvodu tohoto podání uvádí, že „po poradě s právní zástupkyni zdůvodňuje dovolání ze dne 4. 6. 2001“.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb, jestliže jde o rozhodnutí odvolacího soudu vydané 1) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona /zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2001/ nebo 2) po řízení provedeném podle dosavadních předpisů. V dané věci rozhodl soud prvního stupně rozsudkem z 30. 10. 2000, č. j. 9 C 1608/2000-16, a odvolací soud podle části dvanácté, hlavy první, bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o odvolání proti tomuto rozsudku podle dosavadních procesních předpisů rozsudkem ze 3. 4. 2001, č. j. 31 Co 106/2001-36. To znamená, že dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„), neboť jde o rozhodnutí odvolacího soudu vydané podle dosavadních předpisů.
Dovolání je opožděné.
Podle §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Protože rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 11. května 2001, byl posledním dnem lhůty k podání dovolání 11. červen 2001.
Žalobce v podání z 22. 6. 2001, které bylo podáno k přepravě prostřednictvím pošty 28. 6. 2001, tvrdil, že dovolání podal již podáním ze 4. 6. 2001. Nepodařilo se mu však toto tvrzení prokázat. Svědkyně J. H., advokátní koncipientka zástupkyně žalobce, sice vypověděla, že 4. 6. 2001 odnesla na poštu a podala jako obyčejnou zásilku dovolání, které téhož dne v této věci sepsala I. H., jako dovolání blanketní. Uvedeného dne se k I. H. dostavil společník žalobce S. D. s tím, že žalobce chce dovolání podat a J. H. uvedla, že podala zásilku obyčejně, neboť „nedostala příkaz, aby ji podala doporučeně“. Dovolací soud však z rejstříku NcN zjistil, že Nejvyššímu soudu ČR bylo v období ode dne vyhlášení rozsudku odvolacího soudu 3. 4. 2001 do rozhodnutí dovolacího soudu doručeno pouze jediné podání žalobce, vedené pod sp. zn. NcN 248/2001 došlé Nejvyššímu soudu ČR 29. 6. 2001, označené jako „žalobce zdůvodňuje dovolání z 4. 6. 2001“, vedené pod sp. zn. NcN 248/2001. Dovolací soud nemohl za věrohodný důkaz o podání dovolání 4. 6. 2001 považovat jen výpověď advokátní koncipientky zástupkyně žalobce, jestliže žalobce nemohl doložit podání dovolání prostřednictvím pošty dalším důkazem, např. podacím lístkem. Žalobce se tím, že postupoval v rozporu s obvyklým postupem při podání opravného prostředku prostřednictvím pošty, dostal do důkazní nouze. Dovolací soud proto považuje za den, kdy bylo dovolání podáno, 28. červen 2001. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno po uplynutí jednoměsíční zákonné lhůty, bylo jako opožděné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ odmítnuto.
Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ, neboť i když žalobce s dovoláním nebyl úspěšný, náklady vzniklé žalovaným nebylo možno považovat za účelně vynaložené náklady, jestliže vyjádření k dovolání směřovalo k věci samé, přestože šlo o dovolání opožděně podané a odmítnutí dovolání pro opožděnost nebylo žalovanými navrhováno.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2002
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu