ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1103.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 1103/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. Ch., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 Nc 901/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2000, č. j. 22 Co 219/2000-19, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 1. 12. 1999, č. j. 15 Nc 901/99-6, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v České Lípě k dalšímu řízení a rozhodnutí.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 6. 2000, č. j. 22 Co 219/2000-19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
V podání ze dne 29. 7. 2000 označeném jako „stížnost, výzva, podnět, žaloba, dovolání“ žalobce uvedl, že „podání směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, který nastal zasláním přípisu 22 Co 219/2000-19 ze dne 13. 6. 2000 Městského soudu v Praze“.
Usnesením ze dne 4. 10. 2001, č. j. 15 Nc 901/99-33, Obvodní soud pro Prahu 2 žalobce vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů doložil své právnické vzdělání nebo předložil plnou moc udělenou pro dovolací řízení advokátovi s tím, že dovolání musí být advokátem i sepsáno, a poučil ho, že nebude-li výzvě vyhověno, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Toto usnesení bylo žalobci doručeno 22. 10. 2001 a opětovně mu bylo dne 4. 3. 2002 doručeno usnesení téhož obsahu ze dne 20. 2. 2002. Žalobce na tuto výzvu nijak nereagoval.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání. Podle ust. §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ust. §241 odst. l o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Podle §241 odst. 2 o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem.
Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení §241 o.s.ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze o dovolání rozhodnout.
Žalobce podal dne 31. 7. 2000 dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, a přestože byl o povinném právním zastoupení v dovolacím řízení poučen a opakovaně byl soudem vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení, právního zástupce si ani dodatečně nezvolil.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ust. §241 odst. 1 věty druhé o. s. ř. nebyl ani přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. l a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2002
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu