ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1157.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 1157/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalované M. U., a. s., o 485.180,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 117/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2002, č. j. 11 Co 484/2001-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. 6. 2001, č. j. 9 C 117/2000-74, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 485.180,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 275.180,- Kč od 16. 3. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2002, č. j. 11 Co 484/2001-90, odmítnuto podle ust. §43 odst. 2 a §211 o. s. ř., protože jeho věcnému projednání bránily procesní nedostatky, které žalobce ani na výzvu soudu neodstranil. V odvolání žalobce nebylo ve smyslu ust. §205 odst. 1 o. s. ř. uvedeno, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí soudu prvního stupně ani v čem spatřuje nesprávnost věcného a právního posouzení, popř. nesprávnost postupu soudu. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že jeho odvolání obsahovalo všechny náležitosti podle ust. §205 odst. 1 o. s. ř., tedy vymezení rozsahu, v jakém je rozhodnutí soudu prvního stupně napadáno, čeho se odvolatel domáhá a i v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí. Odvolání nebránilo dalšímu pokračování odvolacího řízení, a odvolací soud měl proto věc projednat. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání není důvodné a ani přípustné, a proto navrhla jeho odmítnutí, popřípadě zamítnutí.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ust. §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá).
Podle ust. §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2.
Podle ust. §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ust. §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ust. §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
V dané věci žalobce napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání podle §43 odst. 2 a §211 o. s. ř. Z hlediska ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu přípustné.
Po novele občanského soudního řádu účinné od 1. 1. 2001 lze pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, napadnout žalobou pro zmatečnost (§229 odst. 4 o. s. ř.); namítaná nesprávnost takového rozhodnutí však nezakládá přípustnost dovolání .
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalované vzniklo ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady žalované sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 375,- Kč (§14 odst. 3 a 4, §15 a §18 odst. 1, věty první). Vedle odměny přísluší zástupci žalované též náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby ve výši 75,-Kč, celkem tedy 450,-Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2002
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu