ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1713.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 1713/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. Ch., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 Nc 858/99, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. dubna 2000, č. j. 15 Nc 858/99-22, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 7. 4. 2000, č. j. 15 Nc 858/99-22, žalobci uložil, aby ve lhůtě 14-ti dnů od doručení usnesení sdělil, zda svými podáními ze dne 12. 1. 2000 a 22. 1. 2000 mínil podat odvolání nebo žalobu, a podle toho je náležitě doplnil ve výzvě uvedeným způsobem s tím, že nebude-li možné pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud řízení (odvolací soud odvolací řízení) zastaví. Žalobce byl poučen o nepřípustnosti odvolání [§202 odst. 2 písm. a) a d) o. s. ř.].
V podání ze dne 26. 4. 2000 označeném jako „stížnost, výzva, podnět, žaloba, dovolání“ žalobce uvedl, že „podání směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, který nastal zasláním přípisu 15 Nc 858/99 ze dne 7. 4. 2000“, s tím, že dovolání je podáno „z důvodu právní jistoty“.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalobce v posuzované věci napadá dovoláním usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, zatímco opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje dovolání přímo proti usnesení soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně zastavil (§104 odst. 1, §243c o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. l a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2002
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu