ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1926.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 1926/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A) O. K. a B) E. Š. proti žalovaným 1) D. B. a 2) B. H., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 247/92, o dovolání první žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2001, č. j. 30 Co 400/2001-357, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků ve vztahu mezi oběma žalobkyněmi a první žalovanou nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 1. 12. 1999, č. j. 6 C 247/92-276, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 6. 2000, č. j. 6 C 247/92-289, a doplňujícího rozsudku ze dne 16. 5. 2001, č. j. 6 C 247/92-313, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně každé žalobkyni částku 220.575,20 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 577.315,30 Kč a části příslušenství žalobu zamítl, ohledně částky 122.929,68 Kč řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání první žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2001, č. j. 30 Co 400/2001-357, rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném vyhovujícím výroku tak, že první žalovaná je povinna zaplatit každé ze žalobkyň částku 115.263,30 Kč s příslušenstvím, ohledně další částky 105.311,90 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi oběma žalobkyněmi a první žalovanou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, v němž namítá, že odvolací soud nesprávně zhodnotil provedené důkazy a věc nesprávně posoudil po stránce právní [§241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř.], zejména ohledně předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaných za škodu ve smyslu §420 obč. zák. Dovolatelka navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen „o.s.ř.“).
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 13. 11. 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, publikované pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001). Dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
V daném případě soud prvního stupně doručil stejnopisy rozsudku odvolacího soudu právnímu zástupci obou žalobkyň i druhému žalovanému dne 22. 1. 2002 a právní zástupkyni první žalované dne 23. 1. 2002. Posledně uvedeným dnem také napadený rozsudek nabyl právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději v pondělí dne 25. 2. 2002 (datum 23. 2. 2002 připadlo na sobotu). První žalovaná však dovolání podala prostřednictvím své právní zástupkyně k poštovní přepravě až dne 21. 3. 2002, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.).
Proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání první žalované odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat důvodností dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť první žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyním v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. listopadu 2002
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu