ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1980.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1980/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce B. Ch., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ Okresní nemocnici s poliklinikou ve Z., a 2/ K. K., zastoupenému advokátem, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 258/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2001, č. j. 17 Co 287/2001-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
III. Žalobce a první žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 6. 4. 2001, č. j. 6 C 258/98-80, odmítl podle §208 odst. 1 o. s. ř. pro opožděnost odvolání žalobce proti rozsudku téhož soudu ze dne 31. 1. 2001, č. j. 6 C 258/98-73, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že tento rozsudek byl doručován právnímu zástupci žalobce prostřednictvím pošty, protože adresát nebyl zastižen, byla zásilka uložena u pošty dne 7. 3. 2001. Od tohoto dne běžela dle ust. §48b odst. 3 o. s. ř. desetidenní lhůta k vyzvednutí této zásilky, takže posledním dnem této lhůty bylo pondělí 19. 3. 2001, které je tak dnem doručení rozsudku advokátu žalobce. Následujícím dnem začala běžet zákonná patnáctidenní odvolací lhůta, jejíž poslední den připadl na úterý 3. 4. 2001. Jestliže odvolání žalobce bylo podáno na poště dne 5. 4. 2001, bylo podáno opožděně.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 6. 2001, č. j. 17 Co 287/2001-92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování fotokopií oznámení o uložení zásilky dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že odvolání žalobce proti rozsudku okresního soudu bylo podáno opožděně. Z doručenky s modrým pruhem vyplývá, že adresát nebyl zastižen, bylo mu oznámeno uložení zásilky dne 7. 3. 2001 na poště, a advokát žalobce si zásilku osobně převzal dne 21. 3. 2001. I z oznámení o uložení zásilky na poště je zřejmé, že zásilka byla uložena dne 7. 3. 2001, a pokud je zde uvedeno, že zásilku je možné na poště převzít nejpozději do 22. 3. 2001, nenahrazuje tato lhůta zákonnou lhůtu stanovenou v ust. §48b odst. 3 o. s. ř. U advokáta má pak zákon vždy za splněnou nezbytnou podmínku náhradního doručení, totiž že se adresát v době doručení skutečně v místě doručení zdržuje, neboť se vychází z předpokladu, že je věcí řádného výkonu advokacie, aby v místě sídla advokáta byla v době doručování zásadně přítomna osoba oprávněná písemnost převzít. Podle tohoto ustanovení měl tedy advokát žalobce desetidenní lhůtu do 19. 3. 2001 (když konec lhůty - 17. 3. - připadl na sobotu) k tomu, aby si písemnost uloženou na poště vyzvedl. Dnem 20. 3. 2001 začala žalobci běžet odvolací lhůta, která skončila 3. 4. 2001 (úterý), a pokud žalobce podal odvolání k poštovní přepravě dne 5. 4. 2001, učinil tak opožděně.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem, že jeho odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno opožděně, a uvádí, že soud odpovídá za způsob, který při doručování písemnosti pošta zvolila. Na převzatém oznámení o uložení zásilky bylo uvedeno, že uloženou zásilku je možné převzít do 22. 3. 2001, a nikoliv, že ji má adresát vyzvednout do 10 dní a že jinak se poslední den této lhůty považuje za den doručení. Lhůtu k vyzvednutí zásilky do 22. 3. 2001 považoval adresát za závaznou, když z oznámení nemohl vědět, zda jde o písemnost určenou do vlastních rukou nebo o jinou písemnost. Namítá, že není zřejmé, jak dospěl odvolací soud ke zjištění, že předmětná zásilka byla uložena dne 7. 3. 2001 na poště. Protože v daném případě nedošlo k naplnění zákonných podmínek pro rozhodnutí ve smyslu ust. §208 odst. 1 o. s. ř., navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Druhý žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že podle jeho názoru není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání přípustné, protože se nejedná o meritorní rozhodnutí ve věci samé, které by mělo po právní stránce zásadní význam. Souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odvolání žalobce proti rozsudku okresního soudu bylo podáno opožděně, a navrhuje odmítnutí dovolání, případně jeho zamítnutí.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm.c)].
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( §235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst.2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, tedy nikoliv - jako je tomu v daném případě - kdy bylo odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5 věty první, a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže druhému žalovanému vzniklo ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady druhého žalovaného sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 375,- Kč (§15 odst. 1, §14 odst. 3, §18 odst. 1, věty první). Vedle odměny přísluší zástupci druhého žalovaného též náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby ve výši 75,-Kč, celkem tedy 450,-Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2002
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu