ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.2170.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 2170/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. L. proti žalované Č. p. a. s., o 2.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 62/94, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2001, č. j. 8 Co 156/2001-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.575.- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 8. 2000, č. j. 27 C 62/94-114, zamítl žalobu na zaplacení částky 2.000.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 5. 2001, č. j. 8 Co 156/2001-134, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.000.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 89.980,- Kč, a uložil žalované zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 10.325,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (zřejmě ve znění účinném od 1. 1. 2001) tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že žalobci nevzniklo právo na pojistné plnění, neboť při tzv. prosté krádeži nebyla překonána překážka chránící věc před odcizením a v řízení nebylo prokázáno, že syn žalobce byl skutečným pachatelem krádeže. Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto jako opožděné, neboť bylo podáno po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty, která se řídí úpravou občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2000.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 28. 5. 2001, avšak po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 23. 8. 2000, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb.), Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
V posuzovaném případě byl rozsudek odvolacího soudu doručen právní zástupkyni žalobce dne 26. 6. 2001 a žalované dne 11. 7. 2001. Dnem 11. 7. 2001 také napadený rozsudek nabyl právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději v pondělí dne 13. 8. 2001. Žalovaná však dovolání podala osobně na podatelně Okresního soudu v Ostravě až dne 30. 8. 2001, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.); proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat jeho důvodností.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (ustanovení části dvanácté, Hlavy I, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (2.000.000,- Kč), podle §3 odst. 1 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., sazba byla snížena o 50% podle §14 odst. 1 a §15 citované vyhlášky (dovolání bylo odmítnuto) s přihlédnutím k hornímu limitu sazby odměny a o dalších 50% podle §18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání); žalobci kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč podle §l3 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, publikované pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. ledna 2002
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu