ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.2338.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 2338/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců A/ R. Z. a B/ M. K., obou zastoupených advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 23/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2002, č. j. 22 Co 339/2002-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 4. 6. 2002, č. j. 10 C 23/2002-48, uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců 11.175,- Kč s 8 % úrokem od 13. 7. 2001 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení 10 % úroku ze žalovaných částek od 22. 3. 2001 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 9. 2002, č. j. 22 Co 339/2002-68, v napadených vyhovujících výrocích o věci samé rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu na zaplacení částek 3.600,- Kč s příslušenstvím každému z žalobců, jinak jej co do částek 7.575,- Kč s příslušenstvím potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku, a to do zamítavých výroků o věci samé co do částek 3.600,- Kč s příslušenstvím, podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a v němž odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a potvrdil oba výroky rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 a po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výrocích, kterými byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, přičemž předmětem řízení před odvolacím soudem byl nárok prvního žalobce proti žalované ve výši 3.600,- Kč a nárok druhého žalobce proti žalované ve výši 3.600,- Kč. Přípustnost dovolání proti jednotlivým výrokům je třeba posuzovat samostatně, neboť není rozhodující, že o nároku každého ze žalobců vůči žalované bylo rozhodnuto jedním rozhodnutím. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitých nárocích žalobců, z nichž žádný nepřevyšuje 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2002
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu