ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.2397.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 2397/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců A/ K. K. a B/ V. K., obou zastoupených advokátkou, proti žalované M. P., o uzavření smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 10/96, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 1999, č. j. 13 Co 147/98 - 64, takto:
I. Dovolání žalobců se z a m í t á.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 10. 10. 1997, č. j. 11 C 10/96 - 34, rozhodl, že „účastníci uzavírají kupní smlouvu“ ve znění uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí ohledně garáže se stavební plochou p. č. 7896, jejíž výlučnou vlastnicí je žalovaná; dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 27. 2. 1995 účastníci uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě, kterou se žalovaná jako prodávající zavázala do 30. 6. 1995 prodat žalovaným jako kupujícím za kupní cenu 65. 000,- Kč zděnou garáž na parc. č. 3081 ve Z. včetně pozemku, na němž je postavena. Účastníci dále ujednali, že pokud z důvodu nedělitelnosti parcely nedojde k odprodeji garáže, bude částka 65.000,- Kč, kterou žalobci předali žalované v den podpisu smlouvy, považována za bezúročnou půjčku. Ze zprávy Stavebního úřadu města Z. bylo zjištěno, že garáž je samostatnou stavbou komunikačně nepropojenou s domem žalobkyně čp. 3081 na parc. č. 3604 v kat. území Z., a dále byl proveden důkaz geometrickým oddělovacím plánem ze dne 20. 5. 1995, vyžádaným žalobci, jímž byla vyčleněna parc. č. 7896, na níž je předmětná garáž postavena. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že požadavek žalobců na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi kupní smlouvu ohledně převodu předmětné garáže je opodstatněný, neboť pozemek, na němž je postavena, je oddělitelný, a garáž je stavbou samostatnou, nepropojenou s domem žalované. Poukázal i na to, že z provedeného dokazování nevyplynuly žádné okolnosti, pro něž by nebylo spravedlivé po žalované žádat, aby kupní smlouvu se žalobci uzavřela.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 7. 1999, č. j. 13 Co 147/98 - 64, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 11. 1999, č. j. 13 Co 147/98 - 73, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žalobu, aby žalované byla uložena povinnost uzavření kupní smlouvy ohledně garáže se st. plochou č. 7896 v k. ú. Z.“, zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. Odvolací soud řízení doplnil dalšími důkazy; ze zprávy Stavebního úřadu MÚ Z. ze dne 31. 5. 1995, z připojené projektové dokumentace domu žalované čp. 3081 v ulici P. ve Z. z roku 1937, z protokolu o vydání stavebního povolení z 29. 7. 1937 a z protokolu o kolaudaci stavby z 28. 8. 1938 zjistil, že předmětná garáž byla pojata jako nedílná součást rodinného domku, neboť nad ní je umístěna pochůzná terasa přístupná z domu dveřmi z prostoru schodiště v druhém nadzemním podlaží a že je přes ní též veden odpad z terasy; garáž byla postavena a zkolaudována současně s domem a nemovitost má tedy jedno popisné číslo a též jeden přívod elektrické energie. Vzhledem k tomu, že od dokončení této nemovitosti nedošlo k žádným stavebním úpravám, jež by vedly k oddělení garáže od domu, neztotožnil se krajský soud se závěrem soudu prvního stupně, že předmětná garáž je samostatnou věcí způsobilou být předmětem právních vztahů. Dovodil, že smlouva o budoucí kupní smlouvě je z důvodu nezpůsobilého předmětu koupě (§588 obč. zák.) neplatná, a na jejím základě se tudíž nelze domáhat vydání rozhodnutí o nahrazení projevu vůle kupní smlouvu uzavřít.
Proti tomu rozsudku podali žalobci dovolání z důvodů uvedených v ust. §241 odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. Mají za to, že odvolací soud ohledně zjišťování skutkového stavu věci nerespektoval zásady občanského soudního řízení a že jeho rozhodnutí je předčasné, neboť neprovedl důkazy, které navrhovali. Vzhledem k tomu, že stanovisko Stavebního úřadu MÚ ve Z. bylo v posuzované věci klíčovým důkazem, a protože tento úřad podal v průběhu řízení zprávy zcela odlišné, bylo namístě vyslechnout odpovědného pracovníka tohoto úřadu, případně vyžádat posudek soudního znalce z oboru stavebnictví, který by se jednoznačně vyjádřil, zda předmětná garáž je součástí rodinného domku žalované, či stavbou samostatnou. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že žalobci již žalované zaplatili dohodnutou kupní cenu, kterou však žalovaná nehodná vrátit, ačkoliv si měla být vědoma toho, že garáž nelze z důvodu komunikačního propojení s domem převádět; touto okolností se však krajský soud nezabýval. Za nesprávný považují dovolatelé též výrok rozsudku odvolacího soudu, který není totožný s jejich žalobním návrhem. Navrhli, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), osobami k tomu oprávněnými, účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem podle §241 odst. 1 o.s.ř., a že je podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. vyplývá, že dovolací soud je vázán rozsahem dovolání a uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení. Z úřední povinnosti posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelé nenapadají právní posouzení věci a že dovolání neopírají o dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, ale jejich námitky směřují, jak výslovně uvádějí, jen proti závěrům skutkovým. Ty pak lze v dovolacím řízení uplatnit pouze v mezích dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. Námitky dovolatelů se z povahy dané věci mohou týkat skutkového závěru odvolacího soudu o tom, že předmětná garáž je nedílnou součástí rodinného domku žalované.
Podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Tyto podmínky uplatnění uvedeného dovolacího důvodu nejsou v dané věci splněny. Z napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud přihlédl ke všem podstatným důkazům, které byly v řízení provedeny (a tím z nich vycházel), a poznatky, které z nich dovodil, jim obsahově i logicky korespondují. Není tedy opory pro závěr, že některou z podstatných skutkových okolností pokládal mylně za prokázanou či naopak okolnost, jež z provedených důkazů vyplynula, opomenul. To platí jmenovitě o rozhodném skutkovém závěru, že předmětná garáž je stavebně a komunikačně spojena s rodinným domkem žalované, jehož je nedílnou součástí. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, že vycházel ze zprávy Stavebního úřadu MÚ Z. z 31. 5. 1999 a z připojené projektové dokumentace domu žalované z roku 1937 a z dalších citovaných listinných důkazů, z nichž vyplývá, že dům žalované byl projektován a zkolaudován jako jednodomek s garáží a terasou. Z uvedené zprávy (i když odvolací soud tuto skutečnost v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně nezmínil) se dále podává i to, že stavební úřad považuje za správné své stanovisko zaujaté ve zprávě podané soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 1996 (viz čl. 23 spisu), v níž rovněž uvedl, že předmětná garáž, jež je situována na jižní straně objektu (tzv. baťovského jednodomku) čp. 3081 ve Z., je s ním stavebně spojena a je tudíž jeho nedílnou součástí. I když zpráva Stavebního úřadu MÚ Z. ze dne 4. 8. 1995, kterou k důkazu předložili žalobci, a další zpráva tohoto úřadu ze dne 16. 5. 1997 (viz čl. 29 spisu), z níž při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně, jsou zcela rozdílné, neboť je v nich uvedeno, že předmětná garáž je samostatnou stavbou, která není komunikačně propojena s domem žalobkyně, neopírá se žádná z těchto zpráv o projektovou dokumentaci domu a garáže a o vydané stavební povolení a kolaudační rozhodnutí. Odvolací soud tudíž z hlediska zásad volného hodnocení důkazů vyjádřených v ust. §132 o.s.ř. nepochybil, pokud zprávu Stavebního úřadu MÚ Z. ze dne 31. 5. 1999 považoval za objektivní a pro své rozhodnutí za rozhodující, neboť tato zpráva, kromě toho, že vychází ze šetření pracovníků tohoto úřadu provedeného na místě samém, je podložena uvedenou dokumentací stavebního úřadu, a krajský soud jí vyžádal právě proto, že předchozí zprávy, jež měl k dispozici soud prvního stupně, byly rozporné.
V dané věci nelze tedy dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nebo že by toto zjištění bylo v rozporu s obsahem spisu.
Žalobci dále vznášejí dovolací námitku podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. spočívající v tom, že odvolací soud s ohledem na rozporné zprávy stavebního úřadu neprovedl jimi navrhovaný důkaz výslechem odpovědného pracovníka stavebního úřadu, a v dovolání zmiňují i důkaz znaleckým posudkem z oboru stavebnictví.
Je věcí soudu, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (srov. §120 odst. 1 věta druhá o.s.ř.), a uvedené platí i v odvolacím řízení (§211 o.s.ř.). O vadu řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ( §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), jde tehdy, rozhodne-li soud, že navržené důkazy nebudou provedeny, ačkoliv jimi mají být prokazovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci. O takovou vadu se v posuzovaném případě nejedná.
Pro rozhodnutí podstatné skutkové zjištění, že předmětná garáž je nedílnou součástí rodinného domku žalované, založil odvolací soud na provedených důkazech, a to na zprávě Stavebního úřadu MÚ Z. z 31. 5. 1999 a připojené projektové dokumentaci domu žalované z roku 1937 a na kolaudačním rozhodnutí. Rozpory ve zprávách stavebního úřadu byly právě těmito provedenými důkazy odstraněny. Proto odvolacímu soudu nelze důvodně vytýkat, že dokazování výslechem pracovníka stavebního úřadu neprovedl.
Vzhledem k tomu, že důkaz znaleckým posudkem z oboru stavebnictví žalobci navrhli až v dovolacím řízení, jak z obsahu spisu vyplývá, nemohl se již dovolací soud tímto jejich návrhem zabývat, neboť z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně, případně před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován (§243a odst. 2 o.s.ř.).
Odvolacímu soudu nelze ani vytýkat, že se nezabýval žalobci tvrzenou okolností, že žalovaná jim nevrátila částku 65.000,- Kč, kterou jí zaplatili při podpisu smlouvy o budoucí kupní smlouvě jako dohodnutou kupní cenu za garáž, neboť předmětem řízení byl požadavek žalobců na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi kupní smlouvu ve znění uvedeném v petitu žaloby, a nikoliv nárok na zaplacení uvedené částky.
Také zřejmá vada (ve smyslu ust. §242 odst. 1 o.s.ř.) spočívající v nesprávné formulaci žalobního petitu neměla vliv na konečné rozhodnutí ve věci, neboť vyznělo negativně v podobě výroku, jímž byl uplatněný nárok zamítnut.
Dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. nebyly tedy uplatněny důvodně. Dovoláním napadený rozsudek je proto v mezích jím otevřeného dovolacího přezkumu a ve smyslu ust. §243b odst. 1 o.s.ř. správný. Podle téhož ustanovení proto dovolací soud dovolání žalobců zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci neměli v dovolacím řízení úspěch a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. března 2002
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu