ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.388.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 388/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. Ch., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 Nc 950/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000, č. j. 22 Co 448/2000-13, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 26. 5. 2000, č. j. 15 Nc 950/99-6a, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení a rozhodnutí.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2000, č. j. 22 Co 448/2000-13, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 27. 1. 2001 označeném jako „stížnost, výzva, podnět, žaloba, dovolání“ žalobce uvedl, že „podání směřuje proti jinému zásahu orgánů veřejné moci, který nastal zasláním přípisu Městského soudu v Praze 22 Co 448/2000-13 z 29. 11. 2000“.
Usnesením ze dne 4. 10. 2001, č. j. 15 Nc 950/99-20, Obvodní soud pro Prahu 2 žalobce vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů doložil své právnické vzdělání nebo předložil plnou moc udělenou pro dovolací řízení advokátovi s tím, že dovolání musí být advokátem i sepsáno, a poučil ho, že nebude-li výzvě vyhověno, dovolací soud řízení zastaví. Toto usnesení bylo žalobci doručeno 3. 11. 2001.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání. Podle ust. §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ust. §241 odst. l o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Podle §241 odst. 2 o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem.
Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokát). Ustanovení §241 o.s.ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze o dovolání rozhodnout.
Žalobce podal dne 27. 1. 2001 dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, a přestože byl o povinném právním zastoupení v dovolacím řízení poučen a byl vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení, advokáta si ani dodatečně nezvolil.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ust. §241 odst. 1 věty druhé o. s. ř. nebyl ani přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce zastavil, aniž bylo třeba se zabývat otázkou dalších náležitostí podaného dovolání a otázkou jeho přípustnosti.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. l a §146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2002
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu