ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.782.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 782/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P.K., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 482/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2001, č. j. 62 Co 386/2001-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 10. 7. 2001, č. j. 10 C 482/98-120, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost na vlastní náklady uvést rodinný dům žalobce č.p. 783, který se nachází na stavební parcele č. 1344 v k.ú. K., do stavu, ve kterém byl při kolaudaci dne 28. 1. 1997, tedy bez vad a neotřesen. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 11. 2001, č. j. 62 Co 386/2001-139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž nesouhlasí se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu, a v němž „žádá Nejvyšší soud o spravedlivé rozhodnutí ohledně poškození jeho domu a náhrady škody“.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 14. 1. 2002. Dovolání žalobce, sepsané dne 20. 2. 2002, bylo podáno osobně u odvolacího soudu dne 18. 3. 2002.
V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne doručení rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 14. 1. 2002, a skončila dne 14. 3. 2002 (čtvrtek). Je tedy zřejmé, že dvouměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalobce bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218a o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2002
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu