ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.946.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 946/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, proti žalovanému J. K., o 24.320,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 31/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 1999, č.j . 11 Co 346/99 - 38, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. října 1999, č. j. 11 Co 346/99 - 38, a usnesení tohoto soudu ze dne 23. 6. 2000, č. j. 11 Co 245/2000 – 55, ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se zrušují a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. 12. 1998, č. j. 11 C 31/98 - 25, zamítl žalobu o zaplacení 24.320,30 Kč s příslušenstvím a dále rozhodl, „že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení v plné výši s tím, že o tomto i o svědečném bude vydáno zvláštní rozhodnutí“. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 19. 5. 1994 kupní smlouvu pod č. 655258 ohledně sady nádobí D-110 Standard, přičemž žalovaný jako kupující se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 1.299,- DEM ve 24 měsíčních splátkách, které byly sjednány od 15. 6. 1994 do 15. 5. 1996 v určené výši v DEM přepočtem na Kč prodejním kurzem ČNB dle kurzu valuty-prodej v den platby. Účastníci dále ujednali, že zboží bude kupujícímu dodáno „do 28 dnů od připsání poslední zálohy“. Obvodní soud dospěl závěru, že kupní smlouva účastníků je absolutně neplatná podle §39 a 40a obč. zák., neboť svým obsahem a účelem odporuje zákonu, obchází jej a je v rozporu s dobrými mravy. Kromě toho je v ní neurčitě vymezen předmět koupě a podmínky jeho dodání; stejně tak nejasné, neurčité a odporující dobrým mravům je i ujednání o kupní ceně, které je též v rozporu s ust. §591 obč. zák. z důvodu placení kupní ceny před dodáním zboží kupujícímu. Podmínky sjednané v kupní smlouvě tak vykazují znak nerovnosti účastníků občanskoprávního vztahu a zvýhodňují žalobce. Ze všech těchto důvodů není požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny zboží opodstatněný.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10.1999, č. j. 11 Co 346/99 - 38, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a proti potvrzujícímu výroku připustil dovolání. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, neztotožnil se však s jeho závěrem, že uzavřená kupní smlouva je podle §39 obč. zák. neplatným právním úkonem. Na rozdíl od obvodního soudu odvolací soud s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že ujednání o zaplacení kupní ceny před dodáním předmětu koupě není v rozporu se zákonem ani s dobrými mravy, neboť občanský zákoník takovéto ujednání nevylučuje a ust. §591obč. zák. se uplatní jen tehdy, není-li dohodnuto něco jiného. Kupní smlouva není podle jeho názoru neplatná ani podle §37 odst. 1 obč. zák. Byla-li totiž smlouva uzavřena po předvedení vzorku nádobí obchodním zástupcem žalobce, byl žalovaný dostatečně seznámen s předmětem prodejní nabídky žalobce. Rovněž ujednání o kupní ceně považoval odvolací soud za určité a srozumitelné, a to i za stavu, kdy způsob stanovení výše splátek kupní ceny byl dohodnut přepočtem z DEM na Kč podle vymezeného kurzu v den splátky. Dále odvolací soud dovodil, že přestala-li ČNB od 16. 10. 1995 vydávat veřejně dostupný kurz valuty-prodej, nastala u žalovaného počínaje listopadovou splátkou roku 1995 objektivní nemožnost plnění, neboť od splatnosti této splátky nemohl zjistit podle smluvních podmínek její výši. Protože sjednaný přepočtový kurz nebyl dostupný ani pro žalobce, přepočítával od této doby výši kupní ceny podle kursovního lístku banky, což je však v rozporu se smluvními podmínkami; takto by bylo možno postupovat jen za předpokladu oboustranně odsouhlasené změny smlouvy, k čemuž však v daném případě nedošlo. Městský soud tedy uzavřel, že závazek žalovaného k plnění z předmětné kupní smlouvy zanikl nejpozději k 25. 11. 1995 pro nemožnost tohoto plnění (ust. §575 odst. 1 obč. zák.); stejně tak se podle jeho názoru stalo nemožným i plnění žalobce navazující na zaplacení celé kupní ceny ze strany žalovaného. V důsledku následné nemožnosti plnění a zániku závazku žalovaného není proto požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny důvodný. Za otázku zásadního právního významu považuje odvolací soud „uvedený závěr o následné nemožnosti plnění v důsledku změn nastalých ve veřejném vyhlašování kurzu valut ČNB“.
Usnesením ze dne 27. 1. 2000, č. j. 11 C 31/98 - 51, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 znovu o náhradě nákladů řízení a o svědečném. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2000, č. j. 11 Co 245/2000 - 55, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení jen tak, že výše nákladů, které je žalobce povinen zaplatit žalovanému, činí částku 8.700,- Kč, jinak usnesení obvodního soudu v tomto výroku potvrdil; dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání proti tomuto usnesení. Ve výroku o svědečném zůstalo usnesení obvodního soudu nedotčeno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. a odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem městského soudu, že povinnost žalovaného zaplatit kupní cenu zanikla pro nemožnost plnění (§575 odst. 1 obč. zák.); poukazuje na to, že peníze je třeba chápat jako věc druhově zastupitelnou, a i když po uzavření smlouvy ČNB již kurzy valuty - prodej nestanovuje, nemůže to mít za následek, že by žalovaný nemohl dluh splnit. Dovolatel má za to, že přestala-li ČNB dnem 16. 10. 1995 vyhlašovat kurzy valut - nákup, prodej a střed, pozbylo sjednané upřesnění v kupní smlouvě účastníků (který z více kurzů) právní význam. Od tohoto data je proto třeba vycházet při výpočtu výše splátek kupní ceny z jediného vyhlašovaného kurzu ČNB. Ujednání účastníků o splatnosti kupní ceny v Kč podle kurzovního lístku ČNB dle kurzu valuty- prodej je po zrušení zveřejňování tohoto údaje nutno chápat v souladu s opatřením Ministerstva financí ze dne 19. 10. 1995, č. j. 282/63 - 114/1995, tak, že pro přepočet závazku se použije směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou, který je pro prodávajícího i kupujícího běžně dostupný. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř. a že je přípustné, neboť jeho přípustnost svým výrokem založil odvolací soud (§239 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Ve smyslu ust. §242 odst. 3 o.s.ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel vymezil, a to v rozsahu a z důvodu té právní otázky, pro niž bylo dovolání odvolacím soudem připuštěno.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována ze závěru, že dnem 16. 10. 1995, tedy okamžikem, kdy ČNB přestala zveřejňovat kurz valuty - prodej, se plnění vyplývající pro žalovaného z uzavřené kupní smlouvy stalo ve smyslu ust. §575 odst. 1 obč. zák. - za stavu, kdy mezi účastníky nedošlo ke změně smlouvy - nemožným, čímž zanikla povinnost žalované jako dlužníka plnit.
Podle §588 obč. zákoníku z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu.
Podle §575 odst. 1 obč. zákoníku stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne.
Cit. ustanovení, o jehož aplikaci odvolací soud v daném případě uvažoval, se týká následné nemožnosti plnění, jež nastala po vzniku závazku, přičemž rozhodující je stav v době splatnosti závazku.
Smluvní cena (jejíž zaplacení bylo rozděleno do dvacetičtyř splátek od 15. 6. 1994 do 15. 5. 1996), byla v kupní smlouvě účastníků, jak z jejího obsahu vyplývá, vyjádřena v DEM (1.299,-). Splátkové plnění ceny účastníci dohodli přepočtem stanovených splátek na Kč podle kurzovního lístku ČNB dle kurzu valuty-prodej v den placení zálohy (splátky) s tím, že při odchylkách od dohodnutých termínů podléhají splátky případným kurzovním změnám, tzn. že bude vždy brán v úvahu prodejní kurz valuty x DM vůči Kč dle ČNB v den platby.
Názor odvolacího soudu, že okamžikem, kdy ČNB přestala dnem 16. 10. 1995 vydávat veřejně dostupný kurs valuta-prodej, nastala u žalovaného počínaje listopadovou splátkou roku 1995 objektivní nemožnost plnění, není správný.
Vyplývá-li z obsahu předmětné kupní smlouvy, že vůle účastníků při jejím uzavírání směřovala k tomu, že výše splátek v Kč se řídí kurzem ČNB, a jestliže tento kurz (valuty-prodej) přestal být ČNB od 16. 10. 1995 zveřejňován, pak po tomto datu bylo nutno při stanovení výše kupní ceny vycházet z opatření Ministerstva financí ČR ze dne 19. 10. 1995 č.j 282/63 114/1995A/, podle kterého se pro přepočet majetku a závazků vyjádřených v cizí měně na českou měnu používá směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný ČNB.
Způsob přepočtu kupní ceny dohodnuté v DEM je tedy třeba - za stavu, kdy mezi účastníky nedošlo ke změně smlouvy - po 16. 10. 1995 analogicky na Kč určit dle směnného kurzu vyhlašovaného od listopadu ČNB.
Vzhledem k tomu, že aplikace ust. §575 odst. 1 obč. zák. v daném případě nepřichází v úvahu, neztotožňuje se dovolací soud ani s konečným závěrem odvolacího soudu, že povinnost žalovaného zaplatit kupní cenu zanikla.
Z uvedeného tudíž vyplývá, že dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek je správný, dovolací soud jej zruší a věc vrátí odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 6. 2000, č. j. 11 Co 245/2000 – 55, zrušil dovolací soud i toto usnesení.
V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2002
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu