ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1398.2002.1
26 Cdo 1398,1532/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce města B. proti žalovanému L. P., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 65/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 1999, č. j. 10 Co 314/99, 10 Co 1053/99-68, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2001, č. j. 42 Co 328/2001-92, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 1999, č. j. 10 Co 314/99, 10 Co 1053/99-68, se odmítá.
II. V řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 1999, č. j. 10 Co 314/99, 10 Co 1053/99-68, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2001, č. j. 42 Co 328/2001-92, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. ledna 1999, č. j. 16 C 65/97-52, vyhověl žalobě a výrokem označeným jako I. přivolil k výpovědi z nájmu „bytu č. 36 v 10. podlaží domu č. p. 1 v B., sestávajícího z 1 pokoje , kuchyně a příslušenství“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), výrokem označeným jako II. určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, výrokem označeným jako III. uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty, a výrokem označeným jako IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. listopadu 1999, č. j. 10 Co 314/99, 10 Co 1053/99-68, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích označených jako I. (o přivolení k výpovědi z nájmu bytu), II. (o skončení nájemního poměru) a IV. (o nákladech řízení účastníků), a změnil jej ve výroku označeném jako III. (o vyklizení) tak, že vyklizovací povinnost žalovaného vázal na zajištění přístřeší. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Poté Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 21. prosince 2000, č. j. 16 C 65/97-85, opravil svůj rozsudek ze dne 8. ledna 1999, č. j. 16 C 65/97-52, tak, že ve výroku označeném jako I. namísto nesprávně uvedeného č. p. 1 jde správně o číslo orientační 1.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. května 2001, č. j. 42 Co 328/2001-92, řízení o odvolání žalovaného proti citovanému opravnému usnesení soudu prvního stupně zastavil podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Přitom dovodil, že odvolání v té podobě, jak bylo podáno, není projednatelné, a pokračoval, že žalovaný, ačkoliv byl poučen o následcích neodstranění vad odvolání, ani přes výzvu (usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. února 2001, č. j. 16 C 65/97-87) vady odvolání neodstranil, neboť ani v doplněném podání v rozporu s ustanovením §205 odst. 1 o.s.ř. neuvedl, čeho se odvoláním domáhá.
Proti oběma rozhodnutím odvolacího soudu, tj. rozsudku ze dne 16. listopadu 1999, č. j. 10 Co 314/99, 10 Co 1053/99-68 (dále jen „napadený rozsudek“), a usnesení ze dne 31. května 2001, č. j. 42 Co 328/2001-92 (dále jen „napadené usnesení“), podal žalovaný dovolání. Ve vztahu k napadenému usnesení uvedl, že své odvolání proti opravnému usnesení soudu prvního stupně řádně doplnil a uvedl v něm důvody, pro něž toto rozhodnutí odvoláním napadl. Ohledně napadeného rozsudku v dovolání namítl, že ve výroku rozsudku (zřejmě rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. ledna 1999, č. j. 16 C 65/97-52) je dále nesprávně uvedeno, že předmětný byt sestává rovněž z kuchyně; ve skutečnosti jde o pouhý výklenek ve zdi pokoje s dřezem a přívodem vody bez sporáku. Námitkou, že odmítl podepsat návrh nové nájemní smlouvy (proto, že mělo jít o nájemní smlouvu na dobu určitou) a několikrát ústně požádal o slevu na dosavadním nájemném pro odpojení dodávky tepla a vody (užívání bytu bylo ztíženo i tím, že mu nebyl předán nový bezpečnostní klíč od hlavních vchodových dveří), mínil zpochybnit závěr o neplacení nájemného. V této souvislosti rovněž uvedl, že podle předsedy družstva, pověřeného správou domu, nešlo v případě žalovaného ani tak o dluh na nájemném, jako o to, aby byt co nejdříve vyklidil. Nakonec rovněž namítl, že o hrubé porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu nemohlo jít ani v případě navážení materiálu na střechu domu, a to proto, že k poškození střešní krytiny tímto způsobem nedošlo. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil obě napadená rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Byl-li napadený rozsudek vydán dne 16. listopadu 1999, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání proti rozsudku projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.“).
Rovněž ve vztahu k dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31. května 2001, č. j. 42 Co 328/2001-92, musel dovolací soud řešit otázku, zda o dovolání má rozhodnout podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle občanského soudního řádu, ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 21. prosince 2000; proto musel postupovat podle tehdy platného procesního předpisu, tj. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Odvolací soud sice o odvolání žalovaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl až dne 31. května 2001, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. je musel projednat rovněž podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001, jak správně zdůraznil v odůvodnění napadeného usnesení. Bylo-li napadené usnesení odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001), dovolací soud dovolání proti tomuto usnesení projednal a o něm rozhodl rovněž podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání proti napadenému rozsudku je dovoláním opožděným.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Na rozdíl od lhůty k podání odvolání (srov. §204 odst. 1 o.s.ř.) počíná jednoměsíční dovolací lhůta běžet nikoliv od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníku řízení, nýbrž od okamžiku, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci (i když den doručení může být totožný se dnem nabytí právní moci). Přitom rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nabývá ve smyslu §159 odst. 1 (§167 odst. 2) o.s.ř. právní moci dnem řádného (účinného) doručení poslednímu z oprávněných subjektů. Protože v projednávaném případě se řízení neúčastnili vedlejší účastníci nebo státní zástupce (srov. §35, §93 o.s.ř.), jsou pro účely doručení oprávněnými osobami jen účastníci řízení, tj. žalobce a žalovaný.
Z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek byl soudem prvního stupně (§225 o.s.ř.) doručen žalobci dne 9. února 2000. Žalovanému, který ani netvrdil, že se v místě doručení nezdržoval, byl uvedený rozsudek doručen náhradním způsobem (§47 odst. 2 o.s.ř.) – s přihlédnutím k ustanovením §58 odst. 1 věty před středníkem a odst. 2 věty druhé o.s.ř. – v pondělí 14. února 2000, a to bez ohledu na to, zda se žalovaný o uložení zásilky dozvěděl či nikoliv (srov. §47 odst. 2 věty druhé a třetí o.s.ř.). Ode dne právní moci napadeného rozsudku, tj. od 14. února 2000, počala plynout jednoměsíční dovolací lhůta (§240 odst. 1 věta první o.s.ř.), jejíž poslední den připadl na úterý 14. března 2000 (srov. §57 odst. 2 věty první o.s.ř.). Nebylo-li totiž opravné usnesení vydáno odvolacím soudem (opravné usnesení ze dne 21. prosince 2000, č. j. 16 C 65/97-85, jímž byl opraven rozsudek soudu prvního stupně, vydal soud prvního stupně), nemohla dovolací lhůta běžet až od doručení opravného usnesení, jak to pro případy opravného usnesení, vydaného odvolacím soudem, normuje ustanovení §240 odst. 1 věty druhé o.s.ř. Dovolání, podané osobně u soudu prvního stupně dne 18. července 2001 (doplněné do protokolu, sepsaného u soudu prvního stupně dne 15. ledna 2002, a následně rovněž podáním ze dne 28. května 2002), je za této situace dovoláním evidentně opožděným a bylo by opožděným, i kdyby napadený rozsudek nabyl právní moci dne 29. března 2000, jak uvádí dovolatel v dovolání (a jak bylo soudem prvního stupně nesprávně vyznačeno na originálu napadeného rozsudku).
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) pozdě podané dovolání proti napadenému rozsudku odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace.
Výrok o nákladech řízení o dovolání proti napadenému rozsudku se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 1 věty první (per analogiam) o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Jiná je však situace ve vztahu k napadenému usnesení, které nabylo právní moci dne 3. července 2001. Zde bylo dovolání podáno včas, subjektem k tomu oprávněným, tj. účastníkem řízení (žalovaným), řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a je přípustné podle §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení, jímž bylo odvolací řízení zastaveno.
Žalovaný nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo že řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. a/, b/ o.s.ř.), a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Jinak je dovolací soud při přezkumu napadeného usnesení vázán ve smyslu §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. uplatněnými dovolacími důvody i jejich obsahovou konkretizací. Po obsahové stránce lze dovolací argumenty žalovaného podřadit ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Jde tak o dovolací důvod podle citovaného ustanovení, jímž lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Se zřetelem k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. jde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního závěru, že v projednávané věci je odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. prosince 2000, č. j. 16 C 65/97-85, neprojednatelné v důsledku toho, že v něm není uvedeno, čeho se odvolatel (ve vztahu k citovanému usnesení soudu prvního stupně) domáhá.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o.s.ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Podle ustanovení §209 o.s.ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit, nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k tomu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu. Podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný své podání (na č. l. 86 spisu) adresoval „Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále“, označil je jako „Odvolání 16 C 65/97-85“ a podání doručil osobně soudu prvního stupně dne 2. února 2001. Přitom v podání ocitoval celou výrokovou část napadeného usnesení soudu prvního stupně (usnesení ze dne 21. prosince 2000, č. j. 16 C 65/97-85) a nakonec v něm uvedl, že vedle opravené chyby obsahuje výroková část rozsudku soudu prvního stupně (rozsudku ze dne 8. ledna 1999, č. j. 16 C 65/97-52) další nesprávnost, neboť v předmětném bytě je pouze kuchyňský kout a nikoliv kuchyně, jak je v rozsudku nesprávně uvedeno. V doplněném podání (na č. l. 88 spisu) pak uvedl, že nesprávnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně spatřuje v tom, že vedle opravené chyby zjistil (v rozsudku soudu prvního stupně) další nepravdivý údaj, který ve svém odvolání rovněž zmínil. Obě podání žalovaný podepsal a datoval.
Odvolání tak – v intencích §42 odst. 4 o.s.ř. – obsahuje údaj o tom, kterému soudu je určeno, kdo je činí a které věci se týká, a je podepsáno a datováno. Jelikož usnesení soudu prvního stupně obsahuje pouze jeden výrok (výrok, jímž byl opraven rozsudek soudu prvního stupně), je zřejmé, že odvoláním bylo napadeno zmíněné usnesení v celém rozsahu.
Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném pod č. 36 v sešitě č. 6 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil právní závěr, od něhož se neodchyluje ani v dané věci, totiž závěr, že je-li, jako v projednávané věci, z odvolání patrno, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, pak neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, nebrání dalšímu pokračování odvolacího řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení §212 odst. 1 o.s.ř. projednává věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž je vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. §212 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Závěr, že odvolání v dané věci není projednatelné proto, že z něj není zřejmé, čeho se odvolatel domáhá, tudíž obstát nemůže.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. tak byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. napadené usnesení zrušil a podle §243b odst. 2 věty první o.s.ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení odvolací soud rovněž posoudí, zda podání žalovaného na č. l. 86 a 88 spisu lze – s přihlédnutím k jejich obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) – pokládat za odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. prosince 2000, č. j. 16 C 65/97-85, resp. zda – právě vzhledem k jejich obsahu – nejde o návrh na opravu rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu §164 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2002
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu