ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1462.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1462/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce města H. K., proti žalovaným 1) M. M., a 2) M. M., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 33/2000, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. září 1999, č. j. 10 C 33/2000-32, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. června 2001, č. j. 20 Co 210/2001-49, takto:
I. Řízení o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. září 1999, č. j. 10 C 33/2000-32, se zastavuje.
II. Dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. června 2001, č. j. 20 C 210/2001-49, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 9. 2000, č. j. 10 C 33/2000-32, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 1, I. kategorie, v prvním podlaží domu č. p. 692, v H. K., sestávajícímu ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, určil, že nájem skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, žalovaným uložil předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů po zajištění přístřeší, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 6. 2001, č. j. 20 Co 210/2001-49, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu napadl první žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení „§237 odst. 1 písm. c) s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“. V dovolání zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) i jeho právní závěr. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 – dále jen „o. s. ř.“).
Jak již bylo uvedeno, první žalovaný – vedle rozsudku odvolacího soudu – výslovně napadl dovoláním i rozsudek soudu prvního stupně. Nesprávnost takového postupu ovšem plyne z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o. s. ř.) a občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že první žalovaný podal „dovolání“ přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenul uvedenou podmínku dovolacího řízení. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který tak podle §104 odst. 1 o. s. ř. musel vést k zastavení řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2000, č. j. 10 C 33/2000-32.
Dovolání prvního žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu je opožděné.
Projednáním a rozhodnutím dovolání „podle dosavadních právních předpisů“ ve smyslu ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/200 Sb., se rozumí také posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/200, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, pod pořadovým číslem 70). I když napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 20. 6. 2001, musel odvolací soud postupovat v řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně, vydanému 19. 9. 2000, podle dosavadních právních předpisů ve výše vyloženém smyslu (srov. část dvanáctou, hlavu první bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 6. zákona č. 30/2000 Sb., písemnosti odeslané adresátům před 1. 1. 2001 se doručí podle dosavadních právních předpisů. Jelikož stejnopisy rozsudku odvolacího soudu byly účastníkům odeslány až po 1. 1. 2001, platí pro jeho doručování ustanovení občanského soudní řádu ve znění účinném po novele provedené zákonem č.30/2000 Sb. (dále též jen „o. s. ř. po novele“).
Jak se podává z obsahu spisu (dodejky na č. l. 52 spisu), byl rozsudek odvolacího soudu doručen žalobci a právním zástupcům žalovaných dne 15. 8. 2001; tohoto dne tedy nabyl právní moci. Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl den 17. září 2001 (srov. §57 odst. 2 o. s. ř. po novele). Bylo-li dovolání podáno osobně u odvolacího soudu (viz otisk podacího razítka na č. l. 54) až dne 12. 10. 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty, stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání prvního žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť první žalovaný, který z procesního hlediska zavinil zastavení řízení i odmítnutí dovolání, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2002
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu