ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1552.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1552/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně městské části P., proti žalovaným 1) L. Z., a 2) S. Z., oběma zastoupeným advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 41/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, č. j. 11 Co 63/2002-57, takto:
I. Dovolání se odmítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 16. 11. 2001, č. j. 15 C 41/2001-41, zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 81, I. kategorie, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, v 9. patře domu č. p. 1531 v P., a uložil žalobkyni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 3. 800.- Kč.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2002, č. j. 11 Co 63/2002-57, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že se žalovaným náhrada těchto nákladů nepřiznává; dále rozhodl, že se žalovaným nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu – a to jen proti výroku o nákladech řízení - podali žalovaní (zastoupeni advokátem) včas dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkají „nesprávné použití právních předpisů a jejich nesprávný výklad“ a vyjadřují nesouhlas s jeho závěrem o existenci důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu ustanovení §150 o. s. ř., pro které nebyla žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části zrušen, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci byl dovoláním napaden výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, který – byť je součástí rozsudku – má povahu usnesení.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; tím však usnesení o nákladech řízení není.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. září 2002
Doc. JUDr. Věra Ko r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu