ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1609.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1609/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně D. M., proti žalovanému L. M., o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 10/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 2001, č. j. 21 Co 536/98-72, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 11. 2001, č.j. 21 Co 536/98-72, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 29. 7. 1998, č.j. 5 C 10/98-26, kterým soud prvního stupně zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 010, v prvním podlaží domu v K., ulice A. 4059, sestávajícího se ze dvou obytných místností, kuchyně a příslušenství, určil, že výlučnou nájemkyní bytu a členkou SBD S. K. bude žalobkyně, žalovanému uložil byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení a nepřipustil proti svému rozsudku dovolání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání, ve kterém vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhuje, aby „v tomto dovolání prozkoumal soud celou causu“.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že rozsudek Okresního soudu v Kroměříži (soudu prvního stupně) byl vydán dne 29. 7. 1998, tedy po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, pak Krajský soud v Brně (jako soud odvolací), byť rozhodoval o odvolání žalovaného dne 20. 11. 2001, musel - v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. - rozhodovat též podle dosavadních právních předpisů, to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001. Z tohoto důvodu je nutno i v dovolacím řízení postupovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále též jen „o.s.ř.“), jak to dovolacímu soudu ukládá výše citované ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. To platí i pro posuzování podmínek dovolacího řízení, včasnosti a přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání. Toto ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.
V dané věci podal žalovaný dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem.
Usnesením ze dne 2. 4. 2001, č. j. 5 C 10/98-79, uložil soud prvního stupně dovolateli, aby ve lhůtě patnácti dnů odstranil vady dovolání; současně jej poučil o tom, že dovolání musí být sepsáno advokátem, pokud dovolatel sám nemá právnické vzdělání, jakož i o tom, že nebude-li výzvě vyhověno, soud dovolání „odmítne“. Přestože posléze uvedené usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 9. 4. 2001 (srov. doručenku na č. l. 79 verte), dosud této výzvě nevyhověl.
Jak vyplývá z výše uvedeného, nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. nebyl - přes výzvu, v níž byl dovolatel upozorněn na to, že jeho dovolání nebude věcně projednáno (není rozhodné, že soud použil formulaci „odmítnutí dovolání“, odpovídající ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., namísto správné formulace, že dovolací řízení bude „zastaveno“, odpovídající ustanovení §104 odst. 2, resp. §43 odst. 2 o. s. ř.) - odstraněn.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalovaného zastavil, aniž se zabýval otázkou jeho přípustnosti. Pro úplnost lze dodat, že věcnému projednání dovolání by bránila i skutečnost, že dovolání bylo podáno opožděně, po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. (dle doložky právní moci, vyznačené na originále rozsudku odvolacího soudu – č. l. 72 – nabyl tento rozsudek právní moci dne 21. 1. 2001, přičemž dovolání bylo podáno dne 5. 3. 2001).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné výlohy, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. listopadu 2002
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu