ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1632.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1632/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně V. B., a. s. proti žalované A. H., o zaplacení částky 3.637,- Kč s příslušenstvím, a o vzájemném návrhu žalované na vydání bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 37 C 25/99, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 1999, č.j. 15 Co 610/99 – 32, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací odmítl usnesením ze dne 20. 12. 1999, č.j. 15 Co 610/99 – 32, jako nepřípustné (§218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) odvolání žalované A. H. proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 11. 1999, č.j. 37 C 25/99 – 24, kterým soud prvního stupně vyloučil k samostatnému projednání vzájemný návrh žalované, jímž se žalovaná proti žalobkyni domáhá vydání bytu. Zároveň vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná – nezastoupena advokátem – dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas s právním názorem o nepřípustnosti odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Dovoláním se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 24. 7. 2000, č.j. 37 C 25/99 – 38, vyzval Městský soud v Brně dovolatelku k odstranění nedostatku jejího advokátního zastoupení v dovolacím řízení a poučil ji, že nevyhoví-li výzvě ve lhůtě, kterou v usnesení stanovil, dovolací řízení bude zastaveno. Odvolání, které žalovaná proti tomuto usnesení podala, bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2002, č.j. 37 Co 128/2002 – 47, jež nabylo právní moci dne 28. 6. 2002.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 20. 12. 1999, Nejvyšší soud dovolání žalované projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen „o. s. ř“).
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle §241 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení, který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, povolanou podle zákona poskytovat právní služby – advokátem (dříve i komerčním právníkem), jestliže sám takového vzdělání nedosáhl.
Advokátní zastoupení dovolatelky z jejího dovolání nevyplývá a nebylo také doloženo, že by sama měla právnické vzdělání. Dovolatelka pak nedostatek povinného zastoupení neodstranila, ač byla o procesních následcích nesplnění této podmínky poučena.
Protože povinné zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání vydání rozhodnutí ve věci samé (§241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 a §243c o. s. ř. zastavil.
Dovolatelka nese procesní zavinění na tom že dovolací řízení bylo zastaveno, žalobkyni však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 věty prvé o. s. ř. výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. září 2002
JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.
předsedkyně senátu