ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1879.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1879/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce města P. proti žalovanému P. S., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 261/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 8. listopadu 2001, čj. 5 C 261/2001-31, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 8. 11. 2001, č. j. 5 C 261/2001-31, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 3 o velikosti 1+1 s příslušenstvím v domě v ul. L. v P., určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalovanému byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný (zastoupen obecným zmocněncem) včas odvolání. Odvolací řízení bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. 4. 2002, č. j. 5 C 261/2001-52, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2002, č. j. 15 Co 1383/2002-68, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, po té, kdy žalovanému nebylo usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 24. 1. 2002, č. j. 5 C 261/2001-38, přiznáno osvobození od soudních poplatků, odvolání žalovaného proti tomuto usnesení bylo usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. 2. 2002, č. j. 5 C 261/2001-42, odmítnuto jako opožděné, a k odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 3. 2002, č. j. 15 Co 198/2002-46, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
V podání ze dne 3. 4. 2002, adresovaném Nejvyššímu soudu České republiky (doručeném tomuto soudu dne 4. 4. 2002), označeném jako „Dovolání“, a podepsaném obecným zmocněncem žalovaného, je vyjádřen nesouhlas žalovaného s rozsudkem okresního soudu ze dne „8. listopadu 2001“, a je požadováno nové projednání věci. K výzvě soudu prvního stupně žalovaný přípisem ze dne 9. 7. 2002 soudu sdělil, že s dovoláním, podaným obecným zmocněncem, souhlasí.
Jak již bylo uvedeno, žalovaný podal vedle odvolání proti rozsudku soudu prvního i dovolání proti tomuto rozsudku. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o. s. ř.), a občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že první žalovaný podal „dovolání“ přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenul uvedenou podmínku dovolacího řízení. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který tak podle §104 odst. 1 o. s. ř. musel vést k zastavení řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 8. 11. 2001, č. j. 5 C 261/2001-31.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř., neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil zastavení řízení, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2002
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu