ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1947.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1947/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva P. s. L., proti žalovanému J. M., o zaplacení částky 5.080,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 11 C 2339/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. listopadu 2001, č. j. 9 Co 962/2000-115, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 11. 2001, č. j. 9 Co 962/2000-115, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně (soudu prvního stupně) ze dne 24. 5. 2000, č. j. 11 C 2339/95-94, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5.080 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný jakožto nájemce družstevního bytu dluží žalobci jakožto pronajímateli tohoto bytu na nájemném a službách s užíváním bytu spojených žalovanou částku.
Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 21. 1. 2002, podal žalovaný - nezastoupen advokátem - dne 7. 2. 2002 osobně u odvolacího soudu dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 – dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud sice rozhodl dne 20. 11. 2001, avšak po řízení, v němž v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. musel postupovat podle dosavadních předpisů, neboť předmětem odvolacího přezkumu bylo rozhodnutí vydané soudem prvního stupně dne 24. 5. 2000. Protože je vyloučeno, aby v řízení o dovolání bylo postupováno podle novelizovaného znění občanského soudního řádu, jestliže řízení před odvolacím soudem proběhlo podle dosavadních předpisů, jak tomu bylo i v projednávané věci, i Nejvyšší soud posoudil věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 a 2 o. s. ř.), že však nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §241 odst. 1 o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem (nyní pouze advokátem), jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná.
Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Protože dovolatel nebyl zastoupen advokátem a z obsahu spisu nevyplývalo, že by sám měl právnické vzdělání, byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2002, č. j. 11 C 2339/95-129, vyzván, aby ve lhůtě dvaceti dnů od doručení usnesení si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Současně byl poučen, že dovolací řízení bude zastaveno, nepředloží-li v poskytnuté lhůtě plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání. Usnesení s výzvou bylo dovolateli doručeno dne 5. 4. 2002, nedostatek advokátního zastoupení však odstraněn nebyl a to ani poté, kdy byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 7. 2002, č. j. 11 C 2339/95-143, zamítnuta žádost dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (§30 o. s. ř.).
Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s §241 odst. 2 větou druhou o. s. ř. nebyla do dnešního dne splněna. Okolnost, že dovolatel neúspěšně podal žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, nemohla mít za následek zánik povinností vyplývajících pro dovolatele z výše citované výzvy. Nejvyšší soud proto dovolací řízení pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by měl jinak právo proti žalovanému, který procesně zavinil zastavení dovolacího řízení (ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2002
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu