ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.2171.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 2171/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně městské části P., proti žalovanému I. A., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 91/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2001, č. j. 39 Co 545/2000-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,- Kč k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. května 2000, č. j. 23 C 91/99-29, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi z nájmu „bytu č. 13, I. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, ve 4. patře domu č. p. 1237 v P.“, určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovanému uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů poté, co mu bude zajištěno přístřeší, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. května 2001, č. j. 39 Co 545/2000-62, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním pokládal odvolací soud za správný jak závěr o naplněnosti výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“), tak také závěr o přisouzené bytové náhradě (ve smyslu §711 /správně §712/ odst. 5 věty první obč. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §239 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), a odůvodnil je nesprávným právním posouzením věci. Uplatnil tak dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., v jehož rámci zpochybnil právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud zrušil nejen napadené rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) řešil nejprve otázku, zda o dovolání má rozhodnout podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle občanského soudního řádu ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 2. května 2000. Odvolací soud sice o odvolání žalovaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl až dne 23. května 2001, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. je musel projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001), dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. - dále opět jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněnou osobou (žalovaným), řádně zastoupenou advokátkou (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), avšak dospěl k závěru, že není v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde - li o případ vad řízení taxativně uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. - a ty v daném případě nebyly žalovaným v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanoveními §238 odst. 1 písm. b/ a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Protože odvolací soud sám ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil, nemůže být dovolání přípustné ani podle §239 odst. 1 o.s.ř., jak se mylně domníval žalovaný. Za připuštění dovolání ve smyslu citovaného ustanovení nelze totiž pokládat poučení, jehož se účastníkům řízení dostalo v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí, tj. poučení, že za podmínek stanovených v §237 až §241 o.s.ř. lze proti rozsudku odvolacího soudu podat dovolání (k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně do jednoho měsíce od právní moci rozsudku). Nenavrhl-li žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání, nelze - logicky vzato - uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř. a zavázal žalovaného, který zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení žalobkyni.
Protože v projednávané věci bylo dovolací řízení zahájeno dne 17. srpna 2001 (podáním dovolání - srov. §82 odst. 1 ve spojení s §243c o.s.ř.), tj. po 1. lednu 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 30/2000 Sb., určuje se výše odměny za zastupování žalobkyně advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Jelikož vyhláška č. 484/2000 Sb. neupravuje nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), rozhodl dovolací soud o náhradě hotových výloh zástupkyně žalobkyně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. se sazby odměn stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci. Podle §7 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí sazba odměny ve věcech nájmu 3.800,- Kč (ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak - §10 odst. 3 citované vyhlášky). Podle §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. rozhodne-li soud - mimo jiných zde uvedených případů - rovněž o odmítnutí dovolání, platí §14 (citované vyhlášky) obdobně; přitom ve smyslu §14 odst. 1 vyhlášky činí sazba odměny 50 % sazby stanovené podle §10 odst. 3, nejméně však 400,- Kč a nejvýše 15.000,- Kč. Z ustanovení §18 odst. 1 citované vyhlášky pak vyplývá, že učinil-li advokát v řízení pouze jediný úkon právní služby (jako v projednávané věci zástupkyně žalobkyně), soud sníží sazbu odměny o 50 %, nejméně o 250,- Kč.
Vzhledem k řečenému lze uzavřít, že dovolací náklady řízení žalobkyně činí 950,- Kč (§2 odst. 1, §7 odst. 1 písm. d/, §10 odst. 3, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a 75,- Kč, což je náhrada hotových výdajů advokátky podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. ledna 2002
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu