ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.2197.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 2197/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce města B., proti žalovaným 1. H. L. a 2. M. L., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 132/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2001, č.j. 15 Co 319/99 – 34, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 3. 1999, č.j. 49 C 132/98 – 16, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 18 o čtyřech pokojích a kuchyni s příslušenstvím v B. (dále též jen „předmětný byt“ nebo „byt“), která byla žalobcem dána žalovaným, rozhodl, že tříměsíční výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a že oba žalovaní jsou povinni byt vyklidit do patnácti dnů poté, co jim bude zajištěno přístřeší (bod I. výrokové části). V návaznosti na toto rozhodnutí zavázal žalované, aby společně a nerozdílně nahradili žalobci náklady řízení (bod II. výrokové části).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 6. 2001, č.j. 15 Co 319/99 – 34, rozhodl výrokem označeným římskou číslicí I., že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. „mění tak, že soud přivoluje k výpovědi z nájmu bytu č. 18 o čtyřech pokojích a kuchyni s příslušenstvím v B., kterou dal žalobce žalovaným. Tříměsíční výpovědní lhůta začne běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Žalovaní jsou povinni byt vyklidit do 15 dnů poté, co jim bude zajištěn náhradní byt.“ Výrokem označeným římskou číslicí II. odvolací soud potvrdil nákladový výrok prvostupňového rozsudku a výrokem označeným římskou číslicí III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu (ve výroku I.) napadl žalobce včasným odvoláním a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Toto dovolání, k němuž se žalovaní nevyjádřili, vzal písemným podáním ze dne 17. 7. 2002 v celém rozsahu zpět a požádal o vrácení soudního poplatku z dovolání.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Odvolací soud sice rozhodl dne 6. 6. 2001, avšak po řízení, v němž v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. postupoval podle dosavadních právních předpisů; stejnými předpisy se v řízení o dovolání musel řídit i Nejvyšší soud, který proto podle ustanovení §243b odst. 4 věty druhé o. s. ř. dovolací řízení v důsledku zpětvzetí podaného dovolání zastavil.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaným nevzešly v dovolacím řízení žádné výlohy, k jejichž náhradě by byl jinak povinen dovolatel, nesoucí procesní zavinění na tom, že řízení o jeho dovolání bylo zastaveno. O žalobcově žádosti, aby mu byl vrácen soudní poplatek z dovolání, je příslušný rozhodnout soud prvního stupně (§3 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2002
JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.
předsedkyně senátu