ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.742.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 742/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce města B., proti žalovanému J. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 932/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2001, č. j. 38 Co 309/2000-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 29. 3. 2000, č. j. 5 C 932/98-23, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu v přízemí domu č. p. 1105 v B., sestávajícímu ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, určil, že tříměsíční výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce, následujícího po právní moci rozsudku, a uložil žalovanému byt vyklidit do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty; dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 9. 2001, č. j. 38 Co 309/2000-41, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé tak, že žalobu zamítl; současně jej změnil ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení „§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“, a v němž uplatněný dovolací důvod podřadil ustanovení „§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.“ (míněn zřejmě zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb.), s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že dovolání podává „v zákonem stanovené lhůtě“, neboť rozsudek odvolacího soudu mu byl doručen dne 29. 10. 2001, přičemž dovozoval, že „lhůta pro podání dovolání je ve smyslu příslušných ustanovení o. s. ř. prodloužena, vzhledem k tomu, že v poučení v rozsudku odvolacího soudu …. chybí poučení o možnosti podat dovolání.“ Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vdaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Projednáním a rozhodnutím dovolání „podle dosavadních právních předpisů“ ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí také posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, pod pořadovým číslem 70). I když napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 20. 9. 2001, musel odvolací soud postupovat v řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně, vydanému 29. 3. 2000, podle dosavadních právních předpisů ve výše vyloženém smyslu (srov. část dvanáctou, hlavu první bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Za tohoto stavu je třeba v dovolacím řízení postupovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále též jen „ o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 6. zákona č. 30/2000 Sb., písemnosti odeslané adresátům před 1. 1. 2001 se doručí podle dosavadních právních předpisů. Jelikož stejnopisy rozsudku odvolacího soudu byly účastníkům odeslány až po 1. 1. 2001, platí pro jeho doručování ustanovení občanského soudní řádu ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále též jen „o. s. ř. po novele“).
Jak se podává z obsahu spisu (dodejky na č. l. 44 spisu), byl rozsudek odvolacího soudu žalovanému doručen - v souladu s ustanovením §46 odst. 4 o. s. ř. po novele - uložením na poště dne 8. 11. 2001; protože žalobci byl doručen do vlastních rukou již 29. 10. 2001 (srov. dodejku na č. l. 43 verte), nabyl právní moci dne 8. 11. 2001. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl tedy 10. prosinec 2001 (srov. ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno osobně u soudu prvního stupně až dne 31. 12. 2001 (viz podací razítko na č. l. 45 spisu), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.
Na tom nic nemění ani okolnost, že písemné vyhotovení napadeného rozsudku neobsahovalo poučení o tom, za jakých podmínek (a v jaké lhůtě) lze proti němu podat dovolání, neboť v žádném ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 nebyla stanovena povinnost soudu poučit účastníky o možnosti podat dovolání - srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. 23 Cdo 1350/99 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 23. 2. 2000, sp. zn. II. ÚS 576/99); shodně též usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 11. 1997, sp. zn. III. ÚS 312/97, uveřejněné pod č. 21 ve svazku 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobce, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů nemá právo a žalovanému náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. června 2002
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.
předsedkyně senátu