ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.927.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 927/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně O., a.s., proti žalovanému R. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 277/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. června 1999, č. j. 42 Co 594/99-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. června 1999, č. j. 42 Co 594/99-32, odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 10. září 1998, č. j. 22 C 277/97-15, jímž soud prvního stupně výrokem označeným jako I. přivolil k výpovědi z nájmu „bytu č. 3, I. kategorie, o velikosti 1+2 v domě č.p. 342 v O.”, výrokem označeným jako II. určil, že nájemní poměr skončí uplynutím posledního dne třetího měsíce následujícího po právní moci rozsudku, výrokem označeným jako III. uložil žalovanému povinnost byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší a výrokem označeným jako IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručován do vlastních rukou prostřednictvím pošty, že pošta jej dne 12. listopadu 1998 uvědomila o tom, že zásilka bude doručována opětovně, a jelikož i opětovné doručení zůstalo bezvýsledným, byla zásilka dne 13. listopadu 1998 uložena na poště. Žalovaný si zásilku do tří dnů od jejího uložení nevyzvedl. Jelikož poslední den uvedené lhůty připadl na pondělí 16. listopadu 1998, lhůta k podání odvolání začala běžet dne 17. listopadu 1998 a uplynula marně dne 1. prosince 1998. Protože v dané věci byly splněny podmínky náhradního doručení ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř., dovodil, že odvolání žalovaného, podané osobně u soudu prvního stupně dne 7. května 1999, bylo podáno opožděně. Skutečnost, že žalovaný převzal rozsudek soudu prvního stupně až dne 21. dubna 1999, nepovažoval odvolací soud za právně významnou pro běh odvolací lhůty.
Žalovaný (nezastoupen advokátem) podal dne 1. prosince 1999 k poštovní přepravě podání, adresované a doručené Nejvyššímu soudu České republiky dne 3. prosince 1999. Uvedené podání bylo označeno jako „Odvolání proti rozsudku Okresního soudu Ostrava č. j. 22 C 277/97-15 …“. V podání mimo jiné namítl, že rozsudek soudu prvního stupně mu nebyl řádně doručen a převzal jej osobně u soudu prvního stupně již jako „pravomocný“. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. února 2000, č. j. 22 C 277/97-44, byl žalovaný vyzván, aby rovněž sdělil, zda uvedeným podáním hodlal podat dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. června 1999, č. j. 42 Co 594/99-32, či proti jinému rozhodnutí. Prostřednictvím svého zástupce – advokáta JUDr. F. M. – soudu prvního stupně podáním ze dne 22. dubna 2000 oznámil, že jeho podání, doručené Nejvyššímu soudu dne 3. prosince 1999, „je třeba chápat jako odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě čj. 22 C 277/97 ze dne 10.9.1998 … jako dovolání nelze toto podání chápat“.
Dne 10. ledna 2002 podal žalovaný k poštovní přepravě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. června 1999, č. j. 42 Co 594/99-32. Jeho přípustnost opřel o ustanovení „238a písm. e) o.s.ř.“ (správně §238a odst. 1 písm. e/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. – dále jen „o.s.ř.“). V dovolání uplatnil dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Namítl, že v řízení před soudem prvního stupně a následně i před soudem odvolacím mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, neboť nebyl řádně předvolán k jednání u soudu prvního stupně a nebyla mu řádně doručena rozhodnutí soudů obou stupňů, včetně toho, že mu nebylo oznámeno ani jejich uložení na poště. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání především namítla, že dovolání není přípustné, a že nebylo podáno v dovolací lhůtě.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 11. června 1999, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání žalovaného je dovoláním opožděným.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Na rozdíl od lhůty k podání odvolání (srov. §204 odst. 1 o.s.ř.) počíná jednoměsíční dovolací lhůta běžet nikoliv od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníku řízení, nýbrž od okamžiku, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci (i když den doručení může být totožný se dnem nabytí právní moci). Přitom rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nabývá ve smyslu §159 odst. 1 (§167 odst. 2) o.s.ř. právní moci dnem řádného (účinného) doručení poslednímu z oprávněných subjektů. Protože v projednávaném případě se řízení neúčastnili vedlejší účastníci nebo státní zástupce (srov. §35, §93 o.s.ř.), jsou pro účely doručení oprávněnými osobami jen účastníci řízení, tj. žalobkyně a žalovaný.
Z obsahu spisu vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo soudem prvního stupně (§225 o.s.ř.) doručeno žalobkyni – na adresu doručení uvedenou v žalobě – dne 30. června 1999. Žalovanému, který ani netvrdil, že se v místě doručení nezdržoval, bylo uvedené usnesení doručeno náhradním způsobem (§46 odst. 2 o.s.ř.) ve čtvrtek 1. července 1999. Je přitom nerozhodné, že žalovaný se o uložení zásilky nedozvěděl (srov. §46 odst. 2 věty druhé a třetí o.s.ř.). Ode dne právní moci napadeného usnesení, tj. od 1. července 1999, počala plynout jednoměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den – s přihlédnutím k ustanovením §58 odst. 1 věty před středníkem a odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. – připadl na pondělí 2. srpna 1999. Dovolání, podané k poštovní přepravě dne 10. ledna 2002, je za této situace dovoláním evidentně opožděným.
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) pozdě podané dovolání odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2002
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu