ECLI:CZ:NS:2002:26.ND.127.2002.1
sp. zn. 26 Nd 127/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Müllerové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. v právní věci žalobkyně H. S., proti žalovanému M. S., o rozvod manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 270/99, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Brně, takto:
Projednání věci sp. zn. 7 C 270/99 Obvodního soudu pro Prahu 6 se nepřikazuje Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6, jehož místní příslušnost k projednání a rozhodnutí této věci vyplývá z §88 písm. a/ o. s. ř., předložil Nejvyššímu soudu České republiky výše označený spis k rozhodnutí o návrhu žalobkyně, aby věc byla podle §12 odst. 2 a 3 o. s. ř. přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně. Žalobkyně návrh zdůvodnila tím, že změnila bydliště a trvale bydlí v B., a že u Městského soudu v Brně proběhlo i řízení o úpravě poměrů k nezletilé dceři účastníků A. S., nar. 8. 6. 1997. Argumentovala rovněž péčí o nezletilou A., vzdáleností mezi procesním soudem a svým bydlištěm, jakož i časovou náročností účasti u jeho jednání.
Žalovaný s návrhem žalobkyně a s důvody, které uvedla, nesouhlasil. Vyslovil obavu, že se touto cestou žalobkyně pokouší řízení protahovat, vyjádřil ochotu uhradit jí cestovné vlakem či autobusem k procesnímu soudu, popř. zajistit jí odvoz do Prahy sám.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě výlučná příslušnost stanovená v §88 písm. a/ o. s. ř.), je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Důvody pro postup podle §12 odst. 2 o. s. ř., které na podporu svého návrhu uvedla žalobkyně, neshledává Nejvyšší soud postačujícími. Skutečnost, že se žalobkyně z původního společného bydliště účastníků odstěhovala a nezdržuje se proto v obvodu místně příslušného soudu, sama o sobě nemůže být důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu nyní bydlí. Vzdálenost mezi B. a P. a četnost spojů hromadné dopravy mezi těmito městy bezpochyby dovoluje žalobkyni osobní účast u jednání Obvodního soudu pro Prahu 6 a pokud by tak nemohla učinit pro povinnosti související s péčí o pětiletou dceru, nic nebrání tomu, aby byla k projednávané věci vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§122 odst. 2 o. s. ř.).
Z toho co bylo uvedeno, vyplývá, že Nejvyšší soud návrh žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Brně neshledal opodstatněným a proto mu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. června 2002
JUDr. Hana Müllerová, v.r.
předseda senátu