ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1142.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1142/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Sdružení nájemníků V. 1, zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. J. a 2) L. J., zastoupených advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 14/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.3.2002, č.j. 19 Co 450/2000-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 31.1.2000 se domáhal žalobce uložení povinnosti žalovaným vyklidit a vyklizený předat byt blíže popsaný v žalobě.
Okresní soud v Prostějově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27.4.2000, č.j. 6 C 14/2000-39 žalobě vyhověl. Vzal za prokázané, že žalovaní jsou od konce roku 1994 společnými nájemci předmětného bytu a užívací právo jim vzniklo za trvání manželství nájemní smlouvou uzavřenou s předchozím vlastníkem domu na základě schválení výměny bytu. Nájemní poměr byl tehdy uzavřen na dobu neurčitou. Dále vzal za prokázané, že od poloviny roku 1997 došlo ke změně vlastníka předmětného bytu a vlastnická práva přešla na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene na žalobce. Dne 15.6.1999 došlo k uzavření nové nájemní smlouvy mezi účastníky a to na dobu určitou do 31.12.1999. Dospěl k závěru, že žádné zákonné ustanovení nebránilo účastníkům dohodnout změnu nájemního poměru z doby neurčité na dobu určitou. Uzavřel, že nájemní poměr žalovaných skončil uplynutím sjednané doby podle §710 odst. 2 o.z.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 5.4.2002.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dne 28.5.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítali, že jde o otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. Navrhli zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.
Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 31.1.2000, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 27.4.2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle §243 odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s..ř. Žalovaní sice neměli se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobce k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č.177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. července 2002
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu