ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.142.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 142/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr.Ivy Brožové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců A) E. K., a B) M. D., zastoupených advokátem, proti žalovanému P. f. Č. r., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 23 C 168/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2001, čj. 51 Co 309/2001-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. února 2001, čj. 23 C 168/99-73, kterým byla zamítnuta žaloba o nahrazení souhlasu žalovaného s uzavřením dohody o bezúplatném převodu pozemků podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o půdě“).
Odvolací soud shledal správným právní názor soudu prvního stupně, který nárok žalobců posoudil podle ustanovení §11 odst. 2 a §16 odst. 1 zákona o půdě, a dospěl k závěru, že poskytnutí jiných pozemků za ty, které nelze vydat, je věcí dohody, a oprávněná osoba nemá nárok na převod konkrétních pozemků. Z dikce ustanovení §11 odst. 2 zákona o půdě odvolací soud dovodil, že se jím zakládá oprávněné osobě nárok na náhradní pozemky případě, že původní pozemky jí nelze vydat. Toto právo se realizuje na základě dvoustranného právního úkonu, tedy dohody s P. f. Č. r. (dále jen „P. f.“) o převodu pozemků ve vlastnictví státu. Oprávněná osoba však nemá nárok na převod pozemku, který si sama vybrala; P. f. je totiž vázán zákonem stanoveným postupem; určuje a oznamuje, které pozemky mohou být poskytnuty jako náhradní, shromažďuje návrhy oprávněných osob a projednává případné námitky. Oznámení proto nelze považovat za závazný návrh smlouvy o převodu pozemků. V dané věci nebyla závazná dohoda prokázána – za dohodu nelze považovat okolnost, že žalovaný nechal zpracovat znalecké posudky a geometrický plán. Toto jednání odvolací soud hodnotil jako jednání uskutečněná v souvislosti s přípravou smlouvy o převodu nemovitostí, která však účastníky nezavazovala. Samotná smlouva uzavřena nebyla, protože pozemky byly posléze určeny k privatizaci.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž uvádějí, že „soudy obou stupňů neučinily na základě provedeného dokazování ani správná skutková zjištění, ani správné právní závěry „- směšují totiž vydání jiných pozemků podle §11odst. 2 zákona o půdě a náhradních pozemků podle §16 téhož zákona. Dovolatelé se domnívají, že postup podle §16 zákona o půdě není namístě, a že je dána kontraktační povinnost na straně žalovaného, jestliže není k dispozici jiný vyhovující pozemek. Mají zato, že existence či neexistence jiného pozemku je otázkou zásadního právního významu a tedy že dovolání je důvodné. Přípustností dovolání se výslovně nezabývali, z obsahu dovolání lze dovodit, že ji spatřují v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Navrhli zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu (OSŘ) ve znění platném od 1.1.2001, protože rozsudek soudu prvního stupně byl vydán až po tomto dni. Přípustnost dovolání se proto řídí ustanoveními §237 odst. 1 OSŘ. Protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) či b) OSŘ. Dovolací soud proto zkoumal, zda je přípustnost dovolání dána ustanovením §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tj. zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak je tomu v případě, řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). Pro posouzení přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení nejsou relevantní skutková zjištění soudu.
V dané věci odvolací soud řešil danou problematiku v souladu s běžnou judikaturou dovolacího soudu, který se danou problematikou již opakovaně zabýval, včetně vazby mezi ustanoveními §11 odst. 2 a §16 odst. 1 zákona o půdě, o níž nelze pochybovat. Dovolací soud proto neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo zásadní právní význam, a podle §243b odst. 5 a §243c odst. 2 OSŘ je odmítl.
Podle výsledu dovolacího řízení by měl nárok na náhradu jeho nákladů žalovaný, tomu však prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly. Povinnost k náhradě nákladů proto nebyla uložena žádnému z účastníků ( §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. července 2002
JUDr. Ema Barešová, v. r.
předsedkyně senátu