ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1441.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1441/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Blanky Moudré, v právní věci žalobců A) Ing. M. S., B) B. N., C) J. S., D) Ing. T. N., E) Ing. P. N. a F) Ing. J. S., žalobce ad D) zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 49/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.3.2002, č.j. 22 Co 84/2002-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobě na vyklizení bytu podané dne 9.5.2001 vyhověl Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5.12.2001, č.j. 23 C 49/2001-26. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že OPBH v P., státní podnik a žalovaný uzavřeli dne 9.3.1990 dohodu o přenechání bytu žalovanému k dočasnému užívání podle §397 o.z. na dobu 3 let. Bylo mezi nimi dohodnuto, že pokud v průběhu této zkušební doby skončí pracovní poměr žalovaného, skončí dnem jeho zániku i právo dočasného užívání bytu. Vzal za prokázáno, že pracovní poměr u OPBH skončil žalovanému 30.9.1991, tedy v průběhu 3 leté lhůty. Věc posoudil podle ustanovení §397 o.z. ( ve znění účinném do 31.12.1991 ). Dospěl k závěru, že nejde o osobní užívání bytu ve smyslu ustanovení §871 o.z., které se změnilo na nájem dnem 1.1.1992. Uzavřel, že žalovanému nevzniklo právo nájmu k předmětnému bytu konkludentně, a to vzhledem k výzvě restituentů ze dne 24.11.1992 k vyklizení předmětného bytu. Vyslovil závěr, že žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7.3.2002, č.j. 22 Co 84/2002-41, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil. Převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nedošlo k uzavření nájemní smlouvy konkludentně a přijímání určitých částek za poskytnuté bydlení nepovažoval za nájemné. Odvolací soud stanovil ve smyslu §160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k vyklizení předmětného bytu na 15 dnů od právní moci rozsudku.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 13.6.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Podle dovolatele má zásadní právní význam výklad ustanovení §685 o.z., zejména otázka vzniku nájemní smlouvy konkludentním jednáním. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení a současně odklad vykonatelnosti rozhodnutí.
Žalobce (ad D) navrhl zamítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v posuzovaném případě přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl ve výroku o věci samé rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť dovoláním napadený rozsudek potvrdil rozsudek soudu prvního, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudem s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu.
Zbývá posoudit, zda potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam s důsledky založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve vztahu k §237 odst. 3 téhož zákona.
O takový případ v dané věci nejde.
Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby na vyklizení v této věci bylo závislé na zjištění, zda žalovanému přísluší právní titul k užívání předmětného bytu. Z nesporných skutkových zjištění učiněných již soudem prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel, vyplývá přitom dostatečně srozumitelný závěr odvolacího soudu, podle něhož vzhledem k výzvě restituentů k vyklizení předmětného bytu do 15.12.1992 (a to dopisem ze dne 24.11.1992) žalovanému nevzniklo právo nájmu k předmětnému bytu konkludentně, neboť vůle vlastníků domu k uzavření takovéto smlouvy nesměřovala.
Dovolací soud nemá důvodů přehlédnout dosavadní rozhodnutí, která byla vydána k aplikaci §686 odst. 1 o.z. (ve znění platném do 31.12.1994). Při úvaze o případném odepření práva žalobců na vyklizení předmětného bytu vycházel dovolací soud z toho, že ve smyslu ustanovení §686 odst. 1 o.z. nájemní smlouva musela obsahovat označení předmětu a rozsahu užívání, výši nájemného a výši úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo způsob jejich výpočtu. Měla též obsahovat popis příslušenství a popis stavu bytu. Nebyla-li nájemní smlouva uzavřena písemně, vyhotovil se o jejím obsahu zápis. V době mezi 1. 1. 1992 a 31. 12. 1994 nepůsobil sice nedostatek písemné formy nájemní smlouvy její neplatnost (srov. ustanovení §686 odst. 1 o.z. do účinnosti zákona č. 267/1994 Sb., §40 odst. 1 o.z.), projevy vůle směřující k uzavření nájemní smlouvy však musely být učiněny způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěli účastníci projevit (srov. ustanovení §35 odst. 1 o.z.). Závěr o uzavření smlouvy o nájmu bytu konkludentním způsobem tedy nutně předpokládá, že zde byl dán konkludentní projev vůle směřující k uzavření smlouvy o nájmu bytu jak na straně pronajímatele, tak na straně nájemce. Lze přisvědčit odvolacímu soudu pokud dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro vznik práva nájmu předmětného bytu konkludentně podle ustanovení §686 odst. 1 o.z. (ve znění platném do 31.12.1994). Pak ovšem posouzení věci odvolacím soudem se opírá o dnes již ustálené závěry soudní praxe. Rozhodnutí odvolacího soudu tak neřeší otázku, která by z pohledu dovolacího soudu činila jeho rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobce k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2002
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu